Arsenal může získat první velkou trofej po šesti letech. Manchester City naopak bojuje o to, aby nepřišel o jednu z posledních šancí zachránit sezonu. Nedělní finále ve Wembley navíc přidává silný osobní příběh, protože proti sobě stojí Mikel Arteta a Pep Guardiola.
Jejich vztah začal dávno předtím, než se z nich stali rivalové na anglických lavičkách. Poprvé se potkali už na přelomu tisíciletí v Barceloně. Později spolu pracovali v Manchesteru City, kde Arteta dělal Guardiolovi pravou ruku. Společně slavili ligové tituly i poháry. Teď se poprvé utkají ve finále o velkou trofej.
Dlouho platilo, že Guardiola měl nad Arsenalem téměř úplnou kontrolu. Mezi lety 2017 a 2023 porazil londýnský klub patnáctkrát ze šestnácti zápasů. Dnes je situace jiná. City v lize ztrácí, v Evropě už dohrálo a proti Arsenalu čeká na vítězství téměř tři roky. Z mužstva, které dřív diktovalo tempo, je tým pod tlakem.
Arteta vyrostl po boku Guardioly
Arteta se k vrcholové trenéřině nedostal náhodou. Guardiola si ho vybral i proto, že ho znal z barcelonských časů a cenil si jeho čtení hry. Brzy pochopil, že vedle sebe má člověka, který rychle odhalí plán soupeře a umí ho převést do detailu. „Po patnácti minutách zápasu jsem si řekl: To je ten člověk, kterého potřebuji. Pomůže mi předvídat,“ vzpomínal Guardiola.
Právě tenhle základ si Arteta přenesl i do Arsenalu. Klub postupně přestavěl, udělal několik tvrdých rozhodnutí a tým naučil myslet jinak. Důležitý byl i příchod hráčů z Manchesteru City, kteří přinesli vítěznou zkušenost. Gabriel Jesus po příchodu do kabiny prohlásil, že chce vyhrát titul. „Spousta z hráčů se mi smála. Říkali, že jsem přišel do špatného klubu,“ popsal útočník první reakci.
Tohle sebevědomí se v Arsenalu postupně usadilo. Klub už nepůsobí jako tým, který bojuje jen o poháry. Ve všech soutěžích míří vysoko a proti City už nechodí do zápasů s pocitem, že musí přežít. I proto se z někdejšího jednostranného souboje stala vyrovnaná a nervózní rivalita, která často stojí na jednom momentu.
Finále slibuje další těsný souboj
Vzájemné zápasy Arsenalu a City nebývají divoké. Spíš připomínají šachy na trávníku. Oba trenéři se dobře znají, oba pracují s podobnými principy a oba nutí hráče, aby neuhnuli ani o krok z plánu. Kreativity bývá méně, opatrnosti víc. Přesto z těchto duelů často vzniká drama, protože rozhodují detaily a góly padají pozdě.
Z posledních šesti vzájemných zápasů přišel čtyřikrát rozhodující moment až v závěru. Arsenal v téhle sérii získal i Community Shield, tedy svou dosud poslední klubovou trofej. Ligový pohár ale čeká mnohem déle. Naposledy ho zvedl v roce 1993. City naopak tuto soutěž pod Guardiolou ovládlo čtyřikrát za sebou, jenže poslední triumf je už pět let starý.
Pro Guardiolu má finále zvláštní váhu i z jiného důvodu. Na trofej čeká od srpna 2024 neobvykle dlouho. Přesto mezi oběma trenéry nevládne nevraživost. Když padla otázka na takzvané „dark arts“, Guardiola Artetu spíš bránil. „Od toho tam jsou rozhodčí. Manažer si může dělat, co chce, já si taky můžu dělat, co chci,“ řekl. Ve Wembley tak nepůjde jen o pohár, ale i o další kapitolu vztahu učně a mistra, kteří se dnes dívají jeden druhému přímo do očí.
