FotbalJan Koller exkluzivně: V kariéře jsem dosáhl všeho, jedna věc mě ale budí...

Jan Koller exkluzivně: V kariéře jsem dosáhl všeho, jedna věc mě ale budí ze spánku

Kdo sledoval pondělní soužení českých reprezentantů v Moldavsku, možná si vzpomněl na něho. Na Jana Kollera. Na jeden ze symbolů slavné fotbalové éry, který v národním dresu nastřílel 55 branek. Právě dnes slaví jubilejní 50. narozeniny a našemu webu poskytl rozhovor.

Fascinovala mě vždy jedna statistika. 13 zápasů – 13 gólů. To byl Váš start do reprezentace. To jsou až Haalandovská čísla. Co se musí vše sejít, aby tohle klaplo? Je to především o sebevědomí, o nějaké vlně, na jaké hráč v tu chvíli je?

Musí se toho sejít moc. Hlavně, aby tým šlapal. Tenkrát si to sedlo, přenesl jsem si formu z klubu, takže jsem si věřil a měl jsem k dispozici skvělé spoluhráče, kteří mi pomohli.

Bohužel tahle skvělá série skončila právě na EURU 2000. To je památné především kvůli Collinově penaltě. Jak jste tuhle situaci viděl ze hřiště, byla to velká bezmoc?

Je pravda, že střelecké štěstí mě opustilo na šampionátu. Jak proti Holandsku, tak proti Francii jsem nastřelil tyč a břevno. Tam ten gól chyběl. Poté přišel ten památný okamžik, kdy jsme prohráli z penalty 0:1. Těžko říct, jestli to ovlivnil. Samozřejmě, mohl takové zákroky posoudit stejně i na opačné straně… Takhle to holt dopadlo. Spíše mě mrzí ty dvě šance, třeba nás to mohlo posunout do dalších bojů mistrovství.

Kvalifikace na MS 2002 se začala lámat k horšímu. Co bylo vlastně špatně, kdy vše vyvrcholilo neúspěchem v baráži s Belgií? Chyběl třeba někdo jako Jiří Němec?

Tuhle kvalifikaci jsme dojeli především na nedisciplinovanost. Začal to zápasem na Maltě, kde jsme remizovali a Tomáš Řepka se tam nechal vyloučit. Mně se stalo to samé na Islandu a celé to vyvrcholilo v baráži s Belgií, kde se to nesešlo. Našlapali jsme jako tým a nezvládli to.

Pan Karel Brückner byl asistentem Jozefa Chovance. Najednou povýšil. Byly třeba z vaší strany nějaké pochybnosti, jestli se na tento post hodí nebo to do sebe od začátku zapadlo?

Jestli si dobře pamatuji, tak po Pepovi Chovancovi byli v jednání tři jména. Pan Brückner, pan Jarabinský a pan Petržela. Ten ale ze začátku odmítl. Pana Jarabinského jsem znal ze Sparty, pana Brücknera jsem neznal vůbec. Mezi hráči jsme ro vůbec neřešili a jen jsme čekali, kdo to vezme. Nakonec volba padla na pana Brücknera a ukázalo se, že ta volba byla volba správná. Zažili jsem úžasné časy našeho nároďáku, kdy vzal do týmu svoje úspěšné mladíky z jednadvacítky, zůstali jsme pár starších a byl z toho úžasný tým.

Patřil jste do rady starších. Existovalo, že by se Karel Brückner k Vám zastavil pro radu, koho třeba postavit či o názor na nějaký taktický prvek?

O radu asi ne, ale celkově se utvořila osa týmu. Vznikla hierarchie, kapitánem byl Pavel Nedvěd a jeho zástupcem Karel Poborský. To byli takoví šéfové týmu a zároveň spojkou mezi kabinou a trenérem. Zbytek to akceptoval a respektoval. Šlapali jsme jako tým, i když tam byli velcí hráči, kteří hráli ve špičkových klubech prim a věděli jsme, kdo jakou má pozici a klapalo to výborně.

Vy osobně jste zažíval zřejmě životní období, gólů jste střílel mraky, dokonce i Realu Madrid. Byla reprezentace přesto něco víc, ať už kvůli kvalitě týmu, češtině, nebo zkrátka i kvůli větší srandě?

Na klubový úrovni jsem hrál proti nejlepším fotbalistům světa. Ale na srazy národního týmu jsem se těšil, protože jsme byli skvělý tým a dobrá parta. O čemž svědčí i to, že se scházíme i teď, když už nám kariéry skončily.

Jeden dotaz trošku mimo. V reprezentaci se na pouhý jeden sraz mihnul Jan Šimák. Vy jste ho zažil v Bundeslize. Pavel Nedvěd ho obrovsky chválil. Byl skutečně tak na výši a byl to zároveň skutečně takový svéráz, který by se vedle Rosického s Nedvědem v reprezentaci neprosadil?

U Honzy Šimáka byla škoda, že nesloučil svůj talent s hlavou. Po technické stránce byl skvělý fotbalista, ale bohužel byl takovej, že měl okamžiky, kdy ho to nebavilo a nedával tomu všechno. To ho doběhlo. V Hannoveru na něj vzpomínali strašně rádi, dostal volnost, ale když po něm někdo chtěl, aby do toho víc šlapal, tak se zasekl a bohužel tomu nedával všechno. Byla to škoda, talent měl od pánaboha, ale takových hráčů je spousta.

Začala přicházet velká vítězství. Nejen v kvalifikaci, ale i v přátelských utkáních proti Francii či Turecku. Říkali jste si, že nemůžete prohrát a jeli EURO 2004 vyhrát?

Jeli jsme tam s tím, že po neúspěšným EURU 2000 a neúspěšný kvalifikaci o MS 2002, tahle generace dozrála a když je 10 – 11 hráčů opravdu v těch nejšpičkovějších klubech v Evropě, tak jsme chtěli něco dokázat. Asi jsme nepomýšleli rovnou na vítězství, ale chtěli jsme postupnými kroky nahoru. Nejdříve ze skupiny a jít co nejdál. Nakonec z toho byla bronzová medaile, i když si myslím, že jsme tam tenkrát měli na to, abychom zvítězili. Ale celkově jsme udělali dobrý dojem.  

Byl v období Dortmundu na stole nějaký přestup a vy jste zůstal ve známém prostředí třeba i kvůli reprezentaci, abyste nevypadl třeba ze sestavy?

Když jsem hrál za Dortmund, tak už jsem byl přece jen starší. Ale konkrétní nabídka byla právě po EURO 2004, kdy mě chtěl Olympique Marseille. Ti měli velký zájem, ale zrovna v tu dobu se měnil v Borussii trenér, když skončil Mathiass Sammer a přišel Bert van Marwijk.  Nevěděl jsem, jak bude chtít pokračovat a jak semnou bude počítat. Takže jsem si chtěl nejdříve sednout s ním a poté řešit další nabídky. A on si neuměl představit sestavu beze mě, takže bylo rozhodnuto. V Dortmundu se mi líbilo, a tak jsem zůstal a dokončil celou smlouvu do roku 2006.

S Nizozemskem jste hráli několikrát, byl to v té době velký rival. Chvíli to vypadalo, že se snad potkáte i ve finále EURA 2004, zase tolik nescházelo. Na vás v soubojích vycházel Jaap Stam. Z toho šel respekt. Tvrdý výraz, hora svalů. Hrálo se proti němu špatně?

V tu dobu já byl opravdu zvyklý hrát proti nejlepším obráncům světa, takže jsem z něj strach neměl. Souboje s ním byly tvrdý, ale vždycky férový. Za to jsem si ho strašně vážil. Nic jsme si nedarovali, ale nebylo to zákeřný. Takže na něj rád vzpomínám.

Na koho jsou z nizozemského týmu nejpůsobivější vzpomínky? Je to právě Stam, Davids, Kluivert nebo třeba Van Nistelrooy?

Celkově měli Holanďani tenkrát excelentní tým. Hráli možná ještě v lepších klubech než my, a hlavně rád vzpomínám na to, že oni tenkrát chtěli hrát útočnej ofenzivní fotbal. A my taky. Zápasy s nimi byly vždycky o útočení a atraktivitě.

Mimochodem, která stoperská dvojice byla náročnější? De Boer  –  Stam nebo francouzská  Blanc – Desailly? 

Pro mě asi Blanc – Desailly. Francouzi v té době měli skvělej nároďák a já byl teprve benjamínek v národním týmu a musím uznat, že to vzadu měli hodně dobře propracované. Hlavně Desailly byl hodně důrazný obránce, takže mě se složitěji prosazovalo proti těmto obráncům.

Jedna věc, která může vzbudit nepříjemnou vzpomínku. Gólová šance proti Řecku v 80. minutě, po narážečce Tomáše Rosického. Bylo to něco, co vás budilo ze spánku?  

Popravdě mě to budí dodneška, když vidím ty záznamy. Tenkrát jsem ten zápas mohl rozhodnout a mohli jsme si zahrát finále. I když jsme s Tomášem byli hodně sehraní, tak nevím proč, ale myslel jsem, že mi to takhle rychle nevrátí. Nečekal jsem to s nažil jsem se to co nejrychleji vystřelit a ni jsem pořádně nemířil a bohužel to šlo vedle.

Dá se určit jeden top zážitek? Gól Skotsku, bitvy s Nizozemskem nebo třeba gól na mistrovství světa?

Určit jeden okamžik je těžký. Rád vzpomínám na ten gól Skotsku na Letný, který rozhodl o postupu. Ale stejně rád vzpomínám na góly Holandsku a Dánsku právě na EURU 2004. Ty důležitý góly, kde byla skvělá atmosféra něco rozhodly, tak na ty vzpomíná člověk rád.

Nechci se úplně šťourat v mistrovství světa 2006, které pro vás bylo bolestné, ale jeden dotaz bych přesto měl. Celkovou účast velice ovlivnila zranění. Dosáhnul by tým úspěchu jako na EURU dva roky nazpět kdyby byl kompletně fit, nebo už tým neměl takovou sílu?

Právě, že neměl. Byli jsme už starší hráči. V Portugalsku jsme to odjeli ve 12 – 13 hráčích, byli jsme sehraní. Poté oznámil Pavel Nedvěd, že po mistrovství Evropy ukončí reprezentační kariéru. Do toho Karel Poborský se vrátil do Budějovic hrát druhou ligu, poté zranění, já měl přetržený křížený vaz, Tomáš Rosický měl problémy, Vláďa Šmicer, Vratislav Lokvenc, nakonec i Milan Baroš… A do toho začali přicházet noví kluci, kteří se zbytkem nebyli tak sehraní a celé se to rozpadlo. Už tam nebyl ten drajv, který byl v roce 2004.

Následovalo EURO 2008 – atmosféra už nebyla taková, někteří hráči skončili, Tomáš Rosický byl zraněný, trochu i fanoušci, jako by se odklonili. Za mě to bylo takové divné EURO. Váš pohled?

Za mě taky. Já v té době už ani tolik nehrál v klubu. Nakonec jsme se na EURO dostali, ale už jsem cítil, že nastal pro mě konec. Musím říct, že jsem si to už ani pořádně neužil. Nakonec to byla škoda, byli jsem kousíček od postupu ze skupiny a mohli jsme tam něco třeba uhrát. Začínala se obměňovat generace a já věděl už během šampionátu, že oznámím konec v reprezentaci.

Byl na hřišti nějaký protivník, který byl zároveň kamarád? Co třeba Roberto Carlos nebo Philipp Lahm, se kterými byli díky Vaši výšce až ikonické souboje?

Většinou když jsem hrál v reprezentaci proti někomu z klubu, tak jsme se vždycky zdravili, ale třeba Roberto Carlos na mě na hřišti působil jako velkej sympaťák, i když jsme se vůbec neznali.

Bylo něco, co jste si v kariéře nesplnil a měl jste na to?

Moje kariéra byla si nad očekávání úspěšná. Já jsem si splnil všechno a jediný, co mě asi mrzí, je, že jsme tenkrát v Portugalsku nevyhráli mistrovství Evropy, protože jsme to měli.

Nyní za sebou máme reprezentační dvojzápas. Zahrajeme si na věštce: Kdo a kdy překoná 55 gólů Jana Kollera?

(Směje se). Doufám, že se toho dožiju. Nejblíže k tomu má asi Patrik Schick, i když to bude mít těžký, vzhledem k tomu, že teď toho moc nenahrál… Musí se to všechno sejít, aby útočník měl skvělý servis, aby Vás zásobovali přihrávkami, aby se Vám vyhýbala zranění. Tohle, když se sejde, tak by to mohl někdo překonat.

Nejčtenější tento týden

Tragédie pro boxerský svět. Lee Reeves zemřel ve 31 letech, tři měsíce bojoval o život

Irský box zasáhla tragická zpráva. Profesionální boxer Lee Reeves zemřel ve věku pouhých 31 let, tři měsíce poté, co utrpěl vážná zranění při srpnovém zápase s Garym Cullym v Dublinu. Rodák z Limericku podstoupil operaci a od osudného souboje zůstával v umělém spánku. Jeho zdravotní stav se o víkendu zkomplikoval infekcí, které nakonec podle místních médií podlehl.

Američanky ovládly hokejové MS a obhájily titul. Kanadu ve finále smetly šesti góly

Americké hokejistky znovu potvrdily svou nadvládu nad ženským hokejem. Ve finále mistrovství světa v dánském Herningu porazily Kanadu 6:2 a získaly dvanáctý titul v historii. Navázaly tak na loňský triumf z Českých Budějovic i letošní olympijské zlato z Milána. Dvěma góly se na vítězství podílely kapitánka Hilary Knight a Kelly Pannek. Spojené státy navíc prošly celým turnajem bez jediné porážky.

Chytil znovu zářil v NHL. Překonal Vejmelku a pomohl Vancouveru k další výhře

Český útočník Filip Chytil má po návratu ze zranění skvělou formu. V posledních dvou zápasech NHL nasázel tři góly a výrazně pomohl Vancouveru k výsledkovému zlepšení. Po dvou trefách proti Vegas se prosadil také na ledě Utahu, kde překonal krajana Karla Vejmelku. Canucks zvítězili 3:2 a poprvé v sezoně vyhráli dva zápasy za sebou. V dalším utkání New York Rangers porazili Montreal 3:1.

Luke Littler předvedl neuvěřitelný závěr na tři středy! Na Grand Slamu poprvé prohrál, přesto postupuje

Luke Littler se na Grand Slam of Darts postaral o jeden z nejúžasnějších momentů letošního turnaje. Úřadující šampion zavřel 150 bodů třemi zásahy do středu terče a přivedl fanoušky ve Wolverhamptonu do varu. Ani senzační výkon mu však nestačil na vítězství nad Nielsem Zonneveldem. Přesto si zajistil postup do osmifinále.

Infantino má vážného soupeře. Proti šéfovi FIFA se postaví kandidát podporovaný Evropou

Prezident Mezinárodní fotbalové federace FIFA Gianni Infantino bude v příštích volbách čelit silnému vyzyvateli. Evropská fotbalová unie UEFA jednomyslně podpořila kandidaturu šéfa francouzského fotbalu Philippa Dialla. Rozhodnutí přichází po měsících sporů o směřování světového fotbalu a kontroverzním plánu umožnit soukromým investorům vstup do komerčních aktivit FIFA. Volby se uskuteční 18. března 2027 v marockém Rabatu.

Grand Slam of Darts přinesl šokující vyřazení favoritů. Končí Clayton, Rock i Smith, neuspěla ani Greaves

Nedělní program Grand Slam of Darts ve Wolverhamptonu přinesl pořádné překvapení. S turnajem se rozloučili hned čtyři nasazení hráči včetně Jonnyho Claytona, Joshe Rocka a Rosse Smitha. Přestože ženská hvězda Beau Greaves dokázala zvítězit, ani její výkon na postup do vyřazovací fáze nestačil.

LeBron James opět přepsal historii NBA. Překonal legendárního Kidda a dotáhl Philadelphii k vítězství

LeBron James znovu potvrdil, že ani ve 41 letech nepatří do starého železa. Hvězdný basketbalista pomohl Philadelphii 76ers k vítězství 131:124 nad Indianou Pacers a zároveň dosáhl dalšího historického milníku. Díky jedenácti asistencím se posunul na třetí místo historického pořadí NBA, když překonal legendárního Jasona Kidda.

Chytil ukončil dlouhé střelecké trápení. Dvěma góly sestřelil Vegas a stal se první hvězdou

Na takový večer čekal dlouhých třináct měsíců. Český hokejový útočník Filip Chytil se po sérii zdravotních problémů konečně dočkal gólu v NHL. A nezůstalo jen u jednoho. Dvěma trefami zařídil Vancouveru důležité vítězství 6:3 na ledě Vegas a vysloužil si ocenění pro první hvězdu zápasu. Canucks navíc ukončili sérii sedmi porážek.

Zverev nedal španělskému talentu šanci. Turnaj mistrů zahájil suverénní výhrou

Světová jednička Alexander Zverev zahájila Turnaj mistrů v italském Turíně přesvědčivým vítězstvím. Německý tenista porazil dvacetiletého Španěla Rafaela Jódara 6:4, 6:4 a připsal si první výhru ve skupině Johna McEnroea. Dvojnásobný šampion prestižního turnaje těžil především z výborného podání, na které jeho soupeř jen obtížně hledal odpověď.

Andrejeva ovládla Turnaj mistryň. Devatenáctiletá Ruska prošla turnajem bez ztráty setu

Ruská tenistka Mirra Andrejeva zakončila životní sezonu dalším velkým úspěchem. Devatenáctiletá hráčka při své premiéře na Turnaji mistryň v Indian Wells získala titul, aniž by ztratila jediný set. Ve finále porazila Ukrajinku Elinu Svitolinu 7:5, 6:3 a navázala na letošní triumf na Roland Garros. Zároveň se stala teprve druhou ruskou vítězkou prestižního turnaje v historii.

Shiffrin chyběla a přišlo překvapení. Aicher ovládla slalom v Levi a ukončila dvanáctiletou nadvládu

Německá lyžařka Emma Aicher se postarala o překvapení v úvodním slalomu Světového poháru ve finském Levi. Pouhý den po svých 23. narozeninách vybojovala první vítězství v této disciplíně a přerušila dvanáctiletou sérii, během níž na zdejší trati triumfovaly pouze Mikaela Shiffrin a Petra Vlhová. Druhá skončila Lara Colturi reprezentující Albánii, třetí místo obsadila Rakušanka Katharina Truppe.

Fritz zakončil sezonu triumfem ve Stockholmu. Po dramatickém finále získal dvanáctý titul kariéry

Americký tenista Taylor Fritz ovládl turnaj ATP 250 ve Stockholmu a připsal si dvanáctý titul profesionální kariéry. V sobotním finále porazil Argentince Thiaga Agustína Tiranteho 6:2, 4:6 a 7:6. O vítězi rozhodl až tie-break třetího setu, ve kterém zkušenější Američan potvrdil roli favorita. Devětadvacetiletý Fritz navíc získal svou první trofej z halového turnaje a sezonu zakončí mezi deseti nejlepšími hráči světového žebříčku.

Pastrňák skóroval, Boston přesto proti Minnesotě pohořel

David Pastrňák se v NHL znovu zapsal mezi střelce a přidal také jednu asistenci. Ani dva body českého útočníka však Bostonu nestačily. Bruins doma podlehli Minnesotě 2:6 a připsali si druhou porážku za sebou, zatímco hosté vyhráli osmý venkovní zápas v řadě.

Nosková schytala debakl, Siniaková jde do finále

Linda Nosková na Turnaji mistryň v Indian Wells do finále nepostoupila. V semifinále nestačila na Ukrajinku Elinu Svitolinu, které podlehla jednoznačně 2:6, 1:6. České barvy však dál drží Kateřina Siniaková, která si s Američankou Taylor Townsend zahraje o titul ve čtyřhře.

Portugalsko bez Ronalda utrpělo debakl. Dánsko pokazilo večer plný poct

Měl to být večer věnovaný jedné z největších legend portugalského fotbalu. První reprezentační zápas po odchodu Cristiana Ronalda však skončil pro Portugalsko tvrdým vystřízlivěním. Domácí tým podlehl v Lize národů Dánsku 1:4, přestože fanoušci i hráči připravili bývalému kapitánovi velkolepé rozloučení. Hlavní hvězdou utkání se stal dánský útočník Rasmus Højlund, který vstřelil dva góly.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama