Jako první Brit s historii slavil celkové vítězství na Tour de France, z olympijských her si přivezl celkem čtyři zlaté medaile. Cyklista Bradley Wiggins prožil během své kariéry krásné chvilky, v nedávném rozhovoru pro časopis Men’s Health se ale rozpovídal také o momentech, které by nejraději zapomněl. Například o sexuálním obtěžování ze strany trenéra.
Legenda britské cyklistiky, vítěz Tour de France z roku 2012, čtyřnásobný olympijský šampion. To je jen krátký výčet úspěchů, které Bradleymu Wigginsovi vynesly obří slávu, ale také mu pomohly k povýšení do rytířského řádu. Bývalý jezdec ve službách Sky ukončil kariéru už v roce 2016.
Od té doby se věnuje jiným věcem. Píše knihy, vystupuje v nejrůznějších pořadech, nestraní se rozhovorům. A právě jeden takový teď rozproudil ve sportovním světě řadu debat. Wiggins se pro Men’s Health rozpovídal o sexuálním obtěžování nebo špatným vztahem se svým vlastním i nevlastním otcem.
„Nikdy jsem to úplně nevstřebal. Bylo to sexuální obtěžování, které mě ovlivňovalo i v dospělosti. Snažil jsem se myšlenky na to pohřbít,“ říká v rozhovoru první britský vítěz Tour de France. Snadné to v životě neměl, zejména v dospívání se raději ostatních stranil a jezdil na kole.
Problémy s jedním i druhým otcem
Wiggins popsal vztah se svým biologickým otcem, se kterým se poprvé setkal až ve svých osmnácti. „Opustil nás, když jsem byl ještě velmi mladý. Poprvé jsem se s ním setkal až v mých 18 letech. Nějak jsme oživili vzájemný vztah. Několik let předtím, než byl zavražděn, jsme ale spolu nemluvili,“ vzpomíná.
Jeho otec, skvělý australský závodník Garry Wiggins, zemřel na následky hospodské rvačky. Zároveň byl závislým na alkoholu a trpěl depresemi. „Byl to můj hrdina. Chtěl jsem mu ukázat, že můžu být dobrý. On býval výborný cyklista, jenže svůj talent promrhal,“ pokračuje dnes 41letý bývalý cyklista.
Jenomže lepší to nebylo ani ve vztahu k nevlastnímu otci, který ho „vychovával“. „Můj otčím se ke mně choval násilnicky. Volal na mě, že jsem buzer*nt, když nosím elastické cyklistické oblečení,“ popisoval Wiggins. „Chtěl jsem z toho prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, vypadnout. Byl hrozně izolovaný od kamarádů, od všeho,“ doplňuje.
Přes deprese na vrchol
Právě tohle všechno ale Wigginse nakoplo. Problémy mizely na kole, ke kterému se v pozdějších letech upnul. „Byl jsem zvláštní teenager, ale myslím, že právě tohle mě pak hnalo na kole, díky tomu jsem měl takový motor,“ myslí si.
Depresí se dokázal zbavit, trápení už ho téměř opustilo. Wiggins v rozhovoru pro Men’s Health popisuje také časy, kdy se stal světovou hvězdu. Nebylo to pro něj jako pro introverta nic jednoduchého, ale jako vždy ho vysvobodilo kolo. Jeho recept na zdraví? Méně alkoholu, více pohybu.
