Ještě jako teenager šel zkusit prorazit s fotbalem za hranice a vyplatilo se. Talentovaný záložník Jan Žambůrek ve svých 21 letech slavil postup do Premier League, zahrál si druhou a třetí nejvyšší anglickou soutěž a od zimy patří do kádru dánského Viborgu. K tomu všemu ho stejně jako jeho parťáky už zítra čeká klíčový zápas české repre do 21 let s Anglií.
Mládež Slavie, mládež Brentfordu, béčko, áčko, mezitím hostování ve Shrewsbury ve třetí lize, teď Dánsko. Pražský rodák a nadějný český fotbalista Jan Žambůrek už toho stihl během své krátké kariéry zažít až, až. O jeho dosavadní cestě a plánech do budoucna se rozpovídal v rozhovoru pro Sports24.cz.
Do Anglie jste odcházel z pražské Slavie už v roce 2018, kdy vám bylo teprve 17 let. Jak velký to byl tehdy skok?
Musím říct, že velký, v 17 letech není lehké odejít. Dělal jsem v té době školu, měl jsem tady všechny přátele a rodinu. Rozhodoval jsem se dlouho, promýšlel jsem všechny plusy a mínusy, ale nakonec jsem se rozhodl, že odejdu. A myslím si, že to pro mě bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat.
Je to podle vás dobrá cesta? Odejít už v tak mladém věku do zahraničí.
Těžko říct. Myslím si, že je to hodně individuální. Ne pro každého to může být nejlepší cesta. Jsou kluci, kterým vyhovuje česká cesta, zůstat tady, prosadit se do A týmu tady. Je to individuální, netroufnu si říct, co je nejlepší.
Vy jste se nakonec rozhodl zkusit štěstí jinde. A daří se vám celkem slušně, za áčko Brentfordu jste nastřádal celkem 29 zápasů. Bylo to ale pro vás dostačující?
Byla to Championship, která se pokládá za šestou nejlepší ligu na světě, takže jsem byl rád, že jsem vůbec šanci dostal. A také za to, že jich bylo v mém věku tolik.
Co za vaším úspěchem je? Předpokládám, že důležitou roli hraje také jazyk.
Když jsem přišel, myslel jsem si, že umím relativně dobře anglicky. Ale jakmile člověk přijde do anglického prostředí, je to těžké. Přízvuk, rychlost, jakou lidé mluví. A pak je to tvrdá práce, určitě. Bylo to náročné, byl jsem tam sám, neměl jsem tam rodinu, přátele, na které jsem byl zvyklý, když jsem byl v Česku. Bylo to hodně o obětování, ale jsem rád, že se mi to povedlo.
Povedlo se vám třeba postoupit s Brentfordem do Premier League. Tam už jste ale šance nedostával.
Během sezony, kdy jsme postupovali, jsem se zranil. Někdy kolem dubna. Bylo to moje první velké zranění, mimo jsem byl asi čtyři měsíce. Když se pak sezona v Premier League rozjela, dostával jsem méně a méně příležitostí a nakonec jsme se shodli na tom, že bude nejlepší, když to zkusím jinde.
Jinde pro vás znamená Dánsko, kam jste odešel v lednu. Má to spojitost s tím, že v Brentfordu hraje spousta dánských fotbalistů a Dán klub také trénuje?
Myslím si, že to byl jeden z důvodu, proč jsem tam odešel. Spousta hráčů, těch dánských, vyrůstalo v Dánsku a šlo jinam přes dánskou nejvyšší ligu. I z toho důvodu jsem dánský fotbal sledoval předtím a měl jsem o něm zjištěné nějaké informace. Řekl jsem si, že tohle může být cesta, kterou se chci vydat.
Jak velký rozdíl oproti Anglii to je? Londýn je přeci jen o něco větší než Viborg, který má jen 38 tisíc obyvatel.
To je velký skok, ještě navíc, když jsem z Prahy. Byla to Praha, pak Londýn, teď Viborg. Pořád si na to zvykám. (smích) Je tam méně lidí, méně restaurací, s Londýnem se to nedá srovnat.
Je to skok také jazykově?
Všechno je v angličtině, tréninky, mítinky. Kluci mezi sebou samozřejmě občas mluví dánsky, ale jinak umí i perfektně anglicky.
Umíte už i něco dánsky?
Trošičku umím, pár frází. Teď v létě bych se chtěl naučit víc. Zatím umím maximálně říct, že se jmenuji Honza a pak nějaká slovíčka.
Jste devátým českým hráčem v historii, který hraje v Dánsku. Není to zrovna obvyklá destinace.
Není, ale já jsem se takhle rozhodl a nekoukal jsem se na žádné tradice. (smích)
Jaké jsou vaše další plány? S čím půjdete do příští sezony?
Zůstanu ve Viborgu a budu se chtít ještě více propracovat do základní sestavy. Aby minut bylo ještě víc. To je můj hlavní cíl.
Ta letošní ale ještě také není u konce, protože vás čekají povinnosti v reprezentaci. Není toho už na vás moc? Fyzicky.
Myslím si, že ne. Reprezentace je o to lepší, že hrajeme s Anglií a pořád máme v kvalifikaci velkou šanci dostat se na EURO. To, jestli je člověk unavený, se ani nehodí řešit. Všichni jsou unavení a mají toho dost. Já se unaveně ale necítím. Všichni jsme natěšení, nemůžeme se dočkat.
Předpokládám, že to pro vás zřejmě bude top zápas kariéry.
Jo, můžeme to tak nazvat. Hrajeme o EURO, půjde o hodně a budeme se na to chtít co nejlépe připravit.
Co bude v boji o postup nejdůležitější?
Úvod. Minule se nám to právě v tom nepovedlo, takže se tomu budeme chtít vyvarovat. Jinak se chceme soustředit na naši hru. Angličani budou silní v kombinacích a protiútocích, ale právě na to se budeme chtít připravit a porazit je.
Bavili jste se se spoluhráči o anglické nominaci? Jedno slavné jméno vedle druhého, třeba Elliot figuroval ve finále Ligy mistrů.
Určitě, většinu hráčů známe a koukáme na ně, když hrají v Premier League. Probíráme je. Ale je to fotbal, na hřišti se může stát cokoliv.
