29. prosinec se nesmazatelně zaspal do dějin sportu. V roce 2013 měl těžkou nehodu na lyžích Michael Schumacher a v roce 2022 odešel do nebe Král fotbalu. Ve věku 82 let včera zemřel legendární Pelé. Člověk, který stanovil několik nepřekonatelných rekordů a zároveň svým vystupováním stvořil nesmrtelný odkaz.
Už začátek je bájný. V roce 1940 prý někdo jeho matce předpověděl, že porodí krále. Narodil se Edson Arantes do Nascimento. Celý svět ho ale znal pod jménem Pelé. Původ této přezdívky není zcela znám. Jedni uvádějí, že znamená vánek jiní, že se jedná o zkomoleninu jména spoluhráče jeho otce. Vyrůstal jako většina brazilských chlapců v chudých poměrech. Jeho oblíbenou historkou z dětství je, že když si v deseti letech kopal na ulici a vrátil se domů, tak tam našel plačícího otce. Zeptal se, proč brečí. A on odpověděl, že Brazílie právě prohrála finále mistrovství světa s Uruguayí. Pelé tátu pohladil a řekl: Neboj, já ho pro tebe vyhraju.
V lize debutoval už před 16 narozeninami a v reprezentaci v 17 letech. Na mistrovství světa 1958 do Švédska už cestoval s brazilskou výpravou. Poprvé v životě se podíval mimo rodnou zemi. Jednalo se o velký kulturní šok. Vědělo se o něm, že má nevšední talent, ale přesto kvůli věku neměl do hry zasáhnout. Také první dva mače ve skupině vynechal. Premiéru si odbyl proti Sovětskému Svazu. V play off se ale Pelé rozjel. Ve čtvrtfinále jedinou brankou vyřadil Wales, v semifinále vstřelil hattrick Francii a ve finále dvěma góly přispěl k výhře 5:2 proti domácímu Švédsku. Za tři zápasy nastřílel šest branek a svět byl paf. Stal se nejmladším mistrem světa v historii. Zařídil Brazílii první vítězství na mistrovství světa, splnil slib otci a pohltily ho emoce. Na rameni spoluhráče Didiho začal nekontrolovatelně radostí plakat. Zrodila se hvězda v době, kdy FIFA ještě nebyla pouhou mašinérií na vydělávaní peněz.
Do té doby nebyl žádný fotbalista považován za skutečně nejlepšího. Od této chvíle ale nebylo o čem. Přívlastkem Král se mohl chlubit teprve 17letý klučina. Se Santosem v brazilské lize vládl a připravoval se na čtyřletý vrchol, který představovalo mistrovství světa. Přesto další dva světové šampionáty nebyly podle Pelého přání. V roce 1962 se ve druhé utkání proti Československu zranil a do zbytku šampionátu už nezasáhl. Právě v tomto duelu vzniklo silné přátelství mezi Pelém a Josefem Masopustem. Brazilci i bez hlavní hvězdy titul obhájili, když Pelého zastoupili borci jako Garrincha či Vavá.
Rok 1966 byl nejtěžší v Pelého kariéře. Brazilci přicestovali do Anglie a byli největším favorité na zisk titulu mistrů světa. Získali by ho potřetí v řadě. Jenže taktika na tomto šampionátu se zvrhla na jednoduché: Zraňte Pelého! Obránci Portugalska, a především Bulharska pořádali doslova hon na brazilskou star. V roce 1966 se totiž ještě nesmělo střídat a nebyly udělované žluté ani červené karty. Hráč se tak mohl zranit a tým musel dohrávat třeba o deseti mužích. Navíc surovcům nehrozil žádný postih. Tato bizarnost právě kvůli útokům na Pelého skončila a v roce 1970 už byly zavedené karetní postihy a tým mohl během zápasů dvakrát střídat. Nicméně Brazílie v roce 1966 vypadla už v základní skupině a Pelé odletěl z dějiště naprosto znechucený. „Na mistrovství světa jsem byl naposledy,“ vzkázal. Naštěstí pro něj, pro Brazílii a vlastně pro celý fotbal nastoupil jako trenér ke kanárkům bývalý spoluhráč ze zlatého mistrovství světa 1958 Mario Zagallo a ten Pelého k návratu v roce 1967 přesvědčil.
Brazilský kanonýr už nebyl útočníkem, spíše byl takovou desítkou, kterou nosil celou kariéru na zádech. Víceméně takovým špílmachrem. O góly se měli starat především parťáci Jairzinho a Tostao. Mistrovství světa 1970 bylo poprvé do světa přenášeno v barevném obraze. A vidělo zřejmě nejsilnější národní mužstvo v historii. „Tak překrásná hra by měla být postavena mimo zákon,“ psali britští žurnalisté. Brazilci vyhráli všech šest duelů (první proti Československu), nastřílelo 19 gólů a získalo potřetí v historii titul mistrů světa. Mohla si tak nadobro ponechat trofej Zlatá Niké. Tímto se Pelé s národním týmem nadobro rozloučil. Odehrál za něj 92 zápasů a nastřílel 77 branek – až letos v Kataru ho vyrovnal Neymar. Nikdy nebyl kapitánem, tuto poctu vždy odmítal.
Celou kariéru strávil v brazilském Santosu, až na závěr zkusil dobrodružství v New Yorku Cosmos, kam na závěr kariéry odcházely fotbalové legendy. Pelé dle svých údajů nastřílel v kariéře 1284 branek, v tom mu může konkurovat snad jen slávista Pepi Bican.
Pelé je považován za legendu v tom nejlepším slova smyslu. Vyhýbaly se mu skandály, což ho v očích fanoušků i veřejnosti stavělo nad Argentince Diega Maradonu. V roce 1978 obdržel Mezinárodní cenu míru, od roku 1994 působil jako vyslanec dobré vůle UNESCO v boji s dětskou chudobou a narkomanií. Zastával i funkci brazilského ministra sportu.
V roce 1981 si zahrál po boku Sylvestera Stalloneho ve filmu Vítezství. Válečný snímek, kde vězni hráli fotbal nebyl moc úspěšný, nicméně celý fotbalový svět viděl, že Pelé umí s míčem cokoliv si zamane i po čtyřicítce, a dokonce vystřihl lahůdkové nůžky.
A nadále sledoval svoji milovanou hru. V posledních letech byl spíše kritikem, vadil mu obranný vyčkávací styl, fotbalového romantika v sobě nezapřel. Po finále letošního mistrovství ale vysekl poklonu všem zúčastněným. To už byl ale ve velmi vážném stavu. O 11 dnů později zemřel. Bylo mu 82 let. Brazilská vyhlásila tři dny smutku.
Ankety ke sportu patří. Ty o nejlepšího fotbalistu všem dob tu asi budou vždycky. A samotný Pelé má před Messim, Maradonou i Cristianem Ronaldem jednu nepopiratelnou výhodu. Mistrem světa se stal třikrát, to nikdo jiný na světě nedokázal. Tohle a jeho fotbalové gentlemanství má obrovský přesah. To tu zůstane navždy.
