Vchody jako úzké studny
„Domy byly postaveny pod zemí, vchody do nich byly jako úzké studny, které se dole rozšiřovaly. Muži sestupovali po schodech. Uvnitř domů byly kozy, krávy, ovce, drůbež s mláďaty…„ cituje Daily Star řeckého historika Xenofóna, který podzemní město popsal jako první ve svém díle De ho Anabasis. Nikdo dodnes neví, jak a proč toto město vzniklo. Je však zřejmé, že to bylo pro obyvatele bezpečné útočiště, kam se dokázali ukrýt v případě nebezpečí. Využívali i speciální zátarasy vchodů a nouzové východy, kterými se mohli dostat ven.
Jak uvádí History hit, jeskyně byly původně útočištěm domorodců – osmanských tureckých muslimů. Ve 20. století je pak využívali pronásledovaní kappadokští místní. Jeskyně byly opuštěny, až když Turecko v roce 1923 vyhnalo své křesťanské obyvatelstvo do Řecka. V roce 1969 byla zhruba polovina podzemního města zpřístupněna veřejnosti.
„Navzdory dohadům ohledně architektů města panuje všeobecná shoda, že podzemní metropole sloužila k ukrytí svých obyvatel před nepřáteli. To bylo obzvláště důležité během byzantského období, kdy křesťané utíkali před svými římskými pronásledovateli. Když se do Kappadokie dostali křesťané a objevili město, rozšířili a upravili jeho stávající struktury přidáním kostelů, škol, vinařství a dalších místností, které vyhovovaly jejich potřebám. Odhaduje se, že by Derinkuyu mohlo najednou uživit až 20 000 obyvatel a jejich zvířat,“ říkají odborníci z Made In Turkey.
