Na sezonu 2001/2002 se bude navždy vzpomínat jako na tu, kdy byly narušeny stálé pořádky. Pohár pro mistry se stěhoval mimo Prahu! Sparta udělala velkou díru do Evropy, ale ztratila domácí titul. Slavia propadla úplně a poháry zachránila až v posledním utkání sezony. Zrak všem vytřel zpočátku nenápadný Liberec, v jehož barvách se objevila nová vycházející hvězda. Neměla ale dres a kopačky, nýbrž oblek a stála vedle střídačky.
Byla to doba, kdy na lavičku Sparty usedl Jaroslav Hřebík. A do branky pětinásobného mistra v řadě umístil 19letého Petra Čecha. Ten v lize neinkasoval 903 minut, což je dodnes platný rekord. A rudí zářili i v Evropě, když dokázali postoupit do osmifinálové skupiny Ligy mistrů.
Poháry hrál i Slovan Liberec, který neměl špatný start, vyhrál právě na Letné. Ale pak nastala menší krize. Začalo se spekulovat, že skončí dlouholetý kouč Ladislav Škorpil. Krok vedení byl ale nečekaný. Škorpil zůstal a z Příbrami přišel asistent Josef Csaplár. Nejednalo se ovšem o klasického asistenta, Csaplár byl Škorpilovi rovným partnerem. Nový trenér byl v českém prostředí inovátorem. Ovládal teoretické znalosti, hráče si uměl získat na svou stranu a uměl dokonale popsat své pohnutky. Navíc se z něj vyklubal sebevědomý rétor, v tom byla jeho síla. „Nevím, jestli jsem drahý trenér, ale jsem dobrý trenér,“ pochválil se například. Jiří Štajner se netajil, že na něj zpočátku koukal jako na ufona. „Kdo chce trénovat, pro toho musí být radost pode mnou dělat,“ říkal Csaplár o sobě.
Netradiční spojení trenérů zafungovalo, Slovan se zvedl. V poháru UEFA dokonce přetlačil i španělské kluby Celtu Vigo a Mallorcu, dostal se tak do jarní části. Csaplár udělal z tvořivého záložníka Miroslava Holeňáka stopera, hru postavil na Kolouškovi a životní formu chytil bohém v útoku Jiří Štajner. „Hraj o velký přestup,“ nakázal mu. A technickému pohodáři se dařilo. „Baví mě z obránců dělat voly,“ smál se útočník. Na svou stranu si svérázný kouč získal i jiné postavy. „Koloušek se řadí kopací technikou po bok Beckhama,“ vysekl poklonu hráči, který mohl mít na přímé kopy ochrannou známku. „Trenér Csaplár stojí za tím, že jsme se zvedli,“ vrátil mu špílmachr kompliment.
Liberec se nakonec dostal až do čtvrtfinále poháru UEFA, kde vypadl s Dortmundem. To Sparta ztrácela dech a prezident Košťál ukvapeně Hřebíka vyrazil.
V lize to však měl Slovan rozjeté na jedničku. Ve 27. kole porazil doma 1:0 Ostravu. Ghaňan Gyan v závěru rozhodl a když začal metat salta, všichni si uvědomili, že Sparta ligu vyhrát nemusí. Ta dala všemu štempl, když druhý den prohrála doma 2:3 s Teplicemi. Šok byl na světě! Liberci stačila k titulu jedna výhra, o prvenství už ji mohl připravit pouze Žižkov. Nicméně i Viktoria už měla jenom teoretickou naději.
Poslední krok bývá nejtěžší. Klišé. Ale v případě Liberce sedělo dokonale. Sprintujícímu týmu najednou došel dech. Stačila jediná výhra, první mečbol měl Slovan v Teplicích, ale ty v závěru chytily slušnou formu a favorita doma porazily 2:0. Druhý pokus proti Brnu už měl vyjít, čekala se velká mistrovská párty, ale po hodině hry vedli hosté 3:1! Stoper Johana dal dva góly a aspoň zachránil remízu. Všechno se tak rozlousklo až v posledním kole.
Liberec jel do Prahy na Bohemians a stačilo mu, když udělá stejně bodů jako Žižkov, který hrál na Strahově se Slavií. Ale když Žižkov prohraje a Sparta vyhraje nad Synotem, zůstane Viktorii až třetí příčka. Celé kolo se hrálo ve stejný čas. Poprvé v historii české ligy se o mistrovi rozhodovalo v posledním kole! Bohemka na jaře nezářila, dokonce kvůli rozepři skončil trenér Petržela, ale na Slovan, který definitivně vypadl z role, se domácí hecli. Za chvíli vedli 2:0! Koloušek pak z přímáku krásně snížil, ale jinak Liberec nehrál dobře.
Žižkov držel se Slavií remízu 0:0, která Viktorii zajišťovala první titul od roku 1928. Jenže pohár se přece jen stěhoval mimo Prahu. Mohl za to slávista Pavel Kuka, který v 85. minutě vstřelil jedinou branku zápasu na Strahově a přisoudil titul Liberci! „Doufám, že nám liberečtí pošlou za odměnu nějaké basy šampaňského,“ smál se útočník. Liberec dobyl historický titul, za ním se seřadil pražský výběr (Sparta, Žižkov, Bohemians a Slavia). Především Sparta mohla děkovat, díky lepšímu vzájemnému zápasu skončila druhá. Žižkov byl pět minut od titulu, ale nakonec smutnil na třetí příčce…
V Ďolíčku všichni křepčili, Slovan konec ligy zpackal, ale díky souhře okolností to stačilo o bod na historický titul. A vyhrál ho zaslouženě. Měl nejlepší útok, za což mohl hlavně vděčit duu Štajner – Nezmar, kteří obsadili první dvě příčky ve střelcích. V nově se tvořící reprezentaci se usadil stoper Johana, mistrovským tahem bylo stažení Holeňáka na stopera, spolehlivě chytal Kinský a v záloze vše řídil Václav Koloušek. „Vyhrát titul se Spartou a Libercem je samozřejmě rozdíl, takže mám radost,“ svěřil se hráč.
Pro Spartu to byl paradox. Za skvělý podzim jí všichni plácali po ramenou, ale nakonec sezona patřila jiným. Kluby jako Ostrava nebo právě Liberec už neprodávaly svoje nejlepší hráče do Sparty nebo do Slavie, ale rovnou ven. I proto se jiné kluby k oběma pražským „S“ posunuly. Pro fotbal a fanoušky to bylo dobře, po titulové éře z Letné byl vítr od Ještědu opravdu osvěžující.
