Zkoušel prorazit v Arsenalu, šanci zazářit mu poskytla pražská Sparta, Liberec, ale třeba také italská Fiorentina. Jeho jméno se skloňovalo i v souvislosti s výběrem TOP 50 českých talentů a v anketě největších fotbalových nadějí podle asociace UEFA. Kariéru 21letého fotbalisty ale hatí zranění.
Čím zaujal v Londýně? Jak zvládal rok v Itálii? Co si myslí o současné situaci Slavie? Jaké má plány do budoucna? Na to všechno nám odpovídal někdejší velký fotbalový talent a současný kmenový hráč Fiorentiny na hostování v Mladé Boleslavi Martin Graiciar.
Kluk z Karlových Varů, před 4 lety vítěz ankety TOP 50 českých talentů, o rok později jsi figuroval i mezi 50 největšími fotbalovými přísliby podle asociace UEFA. Zapomněl jsem na něco?
Asi ne, řekl jsi to správně. Znamenalo to pro mě tehdy hodně, nechtěl jsem tomu ale přiklánět takovou váhu. Je to pomíjivé, takže to byla spíš motivace do další práce. Bylo to úsměvné, zahřálo to u srdce, ale nebral jsem to nějak směrodatně.
Vraťme se k úplným začátkům. Kariéru jsi nastartoval v Karlových Varech, pak ses přes Spartu dostal do Plzně. Dokonce si tě pak vybrali i na stáž do Arsenalu. Jak vzpomínáš na ni?
Na to asi budu vzpomínat do konce života. Šel jsem tam ve 14 na stáž, která se mi povedla. Hrál jsem tam i zápas proti Norwichi, kde jsem vstřelil hattrick. Když mi bylo 16, měl jsem tam přestoupit, ale bohužel jsem byl dlouho zraněný, takže to nevyšlo. Ale byla to super zkušenost, potkal jsem tam spoustu hvězd. Pro mladého kluka skvělý zážitek.
Viděl hattrick i tehdejší kouč „A“ týmu Arsene Wenger?
Setkal jsem se s ním, ale ne. V tu dobu měli trénink a doslechl se o tom až pak. Dokonce jsme se o tom spolu i bavili.
Nakonec ale zahraničí přeci jen vyšlo. Vypracoval ses v Liberci, pak zamířil do Itálie do Fiorentiny. Vím, že jsi tam jeden čas bydlel úplně sám.
Sám jsem tam bydlel celou dobu. Celý ten rok.
Jak jsi to zvládal? Sám na bytě, v cizí zemi i městě.
Pro všechny kluky, kteří jsou takhle někde v cizí zemi, je to těžké. Než se naučíte cizí jazyk a začnete se začleňovat, je to složitější. Ještě navíc v zemi, která je naší takhle moc vzdálená. Ale super zkušenost, a i když to bylo těžší, jsem za to rád.
Zatím ses nepropracoval do prvního týmu, ale nasbíral jsi pár startů za rezervu. Myslíš, že se hostováním v Česku zařadíš zpět do výběru pro Sérii A?
To nevím. Tam byl spíš problém ve špatně zvoleném dalším hostování ve Spartě. Úplně to nevyšlo, takže teď nedokážu říct, na čem jsem. V létě bych se tam měl vrátit, takže uvidíme. Nevím, jaká bude příprava, nebo jestli půjdu zase někam na hostování. Teď to i vzhledem ke covidu nedokážu vůbec říct.
Ribéry, Kokorin nebo Callejón. Tréninky s takovými hráči by ti ale jistě posloužily jako další motivace.
A velká. Samozřejmě jsou to velcí hráči. Byla by to motivace a velká zkušenost. Uvidíme, jestli to vyjde. Na druhou stranu je tam velká konkurence. Ale tak je to všude.
V Čechách jsi prošel Libercem, Spartou a v současné době Mladou Boleslaví. V létě tě lanařila i Slavie. Na nabídku jsi ale nakonec nekývl.
Byl jsem ve Spartě a odmala jsem byl Sparťan, takže jsem trochu přihlédl i k tomu. Řešili jsme to, bylo to ale těžké rozhodování.
Ve Slavii bys měl šanci zahrát si Evropskou ligu. Nemrzí tě to trochu?
Tak samozřejmě mrzí. Spíš mě mrzí to, že jsem nemohl znovu pracovat s realizačním týmem, který byl v Liberci. A s trenérem Trpišovským. To jediné mě asi mrzí. Každého, kdo přijde do Slavie, dokáže zvednout na jinou úroveň. I po mentální stránce. Umí z něj vymáčknout to nejlepší. A Evropská liga, to by byla určitě motivace. Ale jsem mladý, takže nikdo neříká, že si jí ještě zahrát nemůžu.
Téma kouč Trpišovský. Dokážeš si ho představit i v zahraničí?
Těžko říct. Po fotbalové stránce je hodně zkušený a asi by neměl s ničím problém. Záleží ale na tom, do jaké by šel ligy. A pak také na tom, jak to má s jazykem, nebo jak by zvládl náturu jiných fotbalistů. Třeba z Itálie.
Co současná situace Slavie? Určitě jsi sledoval dění v Glasgow. Jak to celé vnímáš?
Šílené. Na dnešní poměry to bylo docela brutální a moc tomu nerozumím. Ani vyjádření Rangers a kouče Gerrarda, který pro mě byl ikonou a legendou fotbalu. Přijde mi to chování nesmyslné.
Od Kúdely to bylo zbytečné, ale nevím, jak bych se v té situaci zachoval sám. Myslím si, že na to Rangers možná svedli trochu pozornost. Z brutality a z toho, jak hráli, se to přeneslo na rasismus. Francie a Anglie se za něj v poslední době trochu schovávají. Hodilo se jim to i kvůli tomu, jak hráli.
Média kašlou na nějaké napadení a atak na Koláře, ale řeší spíš to, že někdo něco našeptal někomu do ucha. Nařčení z rasismu je samozřejmě blbé, ale snad to pro Slavii dopadne dobře.
Další otázka směřuje k EURU U21. Pohyboval ses v reprezentačních výběrech, ale šance letos nepřišla. Proč?
Úplně to chápu. Ve Spartě jsem moc nehrál, teď na podzim jsem sice něco odehrál, ale moc toho nebylo. Klukům samozřejmě přeji hodně štěstí, ale pro mě svět neskončil. Reprezentace je takový bonus, čest a pocta. Jsem kluk, který půjde reprezentovat rád, ale primární je pro mě klub.
Co bude dál? Trápí tě zranění, v Boleslavi to žádná extraliga není. Pořád je ti ale jen 21 let. O jakém Martinu Graiciarovi budeme mluvit třeba za 5 let? Bude to vysněné Německo nebo Anglie?
Tak to nevím. Důležité je najít si nějaké místo, kde se ustálím, kde budu hrát delší dobu, a možná klidně i ne na hostování. Nechci skákat takhle z hostování na hostování, ale rád bych někde 2 nebo 3 roky zůstal. V cizině by to bylo samozřejmě lepší, ale prostě chci jít někam, kde budu hrát a vrátím se tam, kde jsem byl třeba v Liberci. Ale je to hodně i o štěstí na lidi. Doufám, že o mně ještě uslyšíte, a že se to obrátí. Je to ale ještě dlouhá cesta.
Sen je Anglie. Fandím Chelsea, ale to je ještě kus práce. Německo by bylo takové ideální, je to k nám blíž, měl bych to kousek domů. Itálie nebo Španělsko by bylo horší, jsou to jiné nátury a kultury. I lidsky jsou nám trochu vzdálenější.
Ve zmiňovaném žebříčku UEFA před 3 lety se objevila po boku tvého i taková jména jako Sancho, de Ligt, de Jong nebo Foden. Myslíš si, že máš šanci dohnat manko a dostat se na jejich úroveň?
Je to těžké, ale nikdy neříkej nikdy. Naděje tam je vždycky. Tihle hráči mají trochu štěstí, že byli v akademiích a v těch vyspělejších zemích mají lepší podmínky a možnosti, jak talent zdokonalit. Ale doufám, že ano. Je to spousta dřiny a práce. V tomhle věku je ale nejdůležitější hrát, hrát a hrát.
Potenciál máš pořád velký. Budoucnost tak vidíš pozitivně?
Doufám, že to tak bude. Kdybych neviděl, tak to dělat nemůžu.
