Český tým na olympiádě v Miláně dlouho působil bez šťávy, pak ale ve čtvrtfinále proti Kanadě předvedl úplně jiný výkon a sahal po hokejové nesmrtelnosti. Radim Vrbata přiznal, že ho zápas po dlouhé době skutečně vtáhl, a bývalí reprezentanti mluvili i o strachu z ostudy, který se během večera změnil ve víru. Porážka v prodloužení zůstala se ctí, zároveň ale připomněla, jak moc reprezentaci chybí širší přísun hráčů z NHL a jak důležitá bude další obměna.
Ještě pár hodin před úvodním buly se mezi fanoušky i uvnitř hokejového prostředí ozývala obava, aby duel s Kanadou neskončil debaklem. Po předchozích dnech působil český projev drhnoucím dojmem. Tým se často hledal, emoce jako by zůstávaly zavřené v kabině.
To nejlepší na konec, bohužel! Po výkonu ve čtvrtfinále s Kanadou bychom si od českých hokejistů přáli olympijský nášup. Kde se v týmu Radima Rulíka vzala energie? V nové epizodě podcastu Bago to rozebere Radim Vrbata.https://t.co/ZjDHaVNxHU
— Aktuálně.cz (@Aktualnecz) February 19, 2026
Pak ale přišlo čtvrtfinále a s ním ostrý obrat. Češi změnili tempo i tvář hry, víc bruslili, víc napadali, byli důslední. Favorita tím zjevně zaskočili a zápas dostal náboj, který na turnaji do té doby chyběl.
Vrbata mluvil o nervozitě a počítal hráče na ledě
„Takhle mě hokej dlouho nevtáhl, abych u toho seděl a naprosto upřímně fandil,“ řekl Radim Vrbata. Zdeněk Blatný přiznal, že startovní očekávání byla mnohem temnější. „A to jsme se přitom báli, aby to neskončilo 1:8.“
Václav Nedorost popsal, že Kanada musela koukat na úplně jiného soupeře než v předchozích českých zápasech. „Museli jsme Kanadu neskutečně zaskočit tou změnou herního projevu,“ uvedl. Napětí rostlo s každým střídáním a po gólu Ondřeje Paláta na 3:2 se nervozita přelila i na kanadskou střídačku.
Zvláštní pozornost vzbudila situace, při které Češi skórovali v momentu, který část diváků vnímala jako hraniční. „Ale teda i já jsem byl opařenej. Jak nám mohli uznat gól v šesti lidech? V době, kdy se zkoumá každý detail hry? Hned jsem si toho v televizi všiml a počítal,“ líčil Vrbata.
Pachuť z úvodu turnaje a otázka okysličení týmu
Navzdory porážce v prodloužení skončil český výběr s hlavou nahoře. O to víc ale bije do očí, jak matně působil v základní skupině i v předkole proti Dánsku. Právě tehdy v týmu zazněla i obava, aby čtvrtfinále neskončilo ostudou, a trenér Radim Rulík mluvil o tom, že musel v kabině zvýšit hlas.
Kritika se točila i kolem nominace. Část debat řešila mladší jména a větší odvahu, jenže realita posledních let ukazuje, že českých hráčů v NHL ubývá a na některých postech není z čeho brát. I proto Rulík vsadil na osvědčenou partu, která se potkala na zlaté vlně z roku 2024.
Sám Vrbata mluvil o tom, koho by v týmu viděl. „Vzal bych Adama Klapku, možná ještě jednoho mladého hráče na zkušenou. Nic by to nezměnilo na celkovém výsledku, ale chtěl bych je tam mít,“ řekl. Blatný k tomu přidal varovnou větu o budoucnosti. „Zároveň vidíme, že žádnou další zásadní kvalitu v NHL nemáme a bude hůř.“
Olympijský příběh tak zůstane rozkročený mezi dvěma dojmy. Na jedné straně velký večer proti Kanadě, který ukázal týmovost, vášeň a schopnost zvednout se v pravý čas. Na druhé straně pachuť z toho, že podobná energie nepřišla dřív a že další cyklus už bude volat po okysličení a těžkých rozhodnutích.

