Každý hokejista sní o hvězdné kariéře. Reprezentační starty, slavné góly či prsteny za Stanley Cup. Ale zažít naplněný život hokejem se dá i na jiných adresách, než je zrovna NHL. Třeba jako Nicholas Lang. Hokejista se slavným příjmením rozdává radost už v desáté zemi a nyní má druhým rokem otevřenou gólovou dílnu v bulharské Sofii. Předtím byl také v Turecku či Egyptě. Nehraje ale jen hokej, ale v exotických destinacích se snaží z domácích (ne)talentů z pozice trenéra vymáčknout i něco víc. A právě v pozici skills coache by se přece jen mohl i v NHL objevit.
Jak se hokejista, který hraje juniorku v Kanadě najednou objeví v Turecku?
Asi jako každý hokejista jsem měl sen hrát nějakou profi ligu. Ale bylo období života, kdy se všechno otočilo vzhůru nohama. Ať už hokej, zdraví, rodina, vztahy apod. Měl jsem udělat comeback do Ameriky, ale nakonec z toho vyšlo Turecko. Zajímavá destinace, po všech těch podmínkách, co mi nabízeli, tak jsem to risknul a zkusil jsem to.
Byl to velký skok v rámci kvality?
Nebyli tam špatní hokejisti. Turci v sobě nemají hokejové myšlení, ale hraje tam spoustu Rusů, kteří hráli KHL a vyhráli Gagarinův pohár, anebo borci draftovaní do NHL. Cizinci kvalitu ligy zvedli. Když člověk jede na Turka, tak ho obehraje, ale když jede na velikého Rusa, tak to taková pr*el není. Těžko se to popisuje. Pokud jste v týmu, co má Turky, plus schopný Rusy, tak je to dobrý. Ale když jste v týmu, kde Vám Turek není schopen nahrát na hokejku, tak je všechno těžší a složitější.
Objevujete se v hokejově naprosto neznámých zemích pro českého diváka. Přímo si to říká o netypické až bizarní zážitky. Tak hodíte nějaký aktuální do placu?
Zažil jsem toho už mraky. A čím dál víc se udivuju, s čím se můžu setkat. Stalo se mi, že si borec nasadil levou brusli na pravou novu a všiml si toho až na ledě. Nebo jsem viděl, že hráč neměl hokejovou tašku, tak si hodil věci do igelitky – to jsem se málem pos*al smíchy, to byl vrchol všeho. To si člověk říká, že snad nejde vymyslet. Teď v Egyptě jsem jezdil na velbloudovi na trenál, což byl taky zážitek. Je toho dost. Každá destinace a každá sezona nabídne něco jinýho a těch zážitků je nespočet. Člověk si nevybaví všechno najednou.
Jaká je vůbec návštěvnost v zemích jako Turecko, Egypt či Bulharsko?
V Egyptě se hraje v obchodním domě, takže když si jdou lidi nakoupit, tak se přijdou podívat. Co se týká Bulharska a Turecka, tak tam moc návštěvnost vysoká není, ale když se hraje derby, tak 700 – 800 lidí fandí.V Bulharsku chodí i hooligans, zapalují ohně a chodí pochody. Když ale není derby, tak je to prázdný a je tam třeba 50 lidí.
Dle hokejové databáze Elite prospects máte v letošní sezoně v 9 zápasech statistiku 22+20. Jiný Čech Marek Malinský má ještě šílenější čísla. Funguje to tak, že když si zamanete, tak prostě vstřelíte gól?
Proti dobrým mančaftům to tak jednoduché není, protože tam hrají kluci co prošli třeba švédskými juniorkami. Oni nemají třeba hokejové myšlení, ale fyzicky jsou na tom dobře. Není pr*el proti nim hrát. S panem Malinským je přehráváme hokejovou myšlenkou. Když jdeme proti horšímu, tak už spíš zkoušíme kraviny. Když si usmyslíme, že toho góla dáme, tak se to povede. Jednou se nám stalo, že jsme dali za minutu a půl čtyři góly a pak se tomu tlemili. Člověk třeba pět bodů udělá, ale je to strašná makačka. Taky ice time jsme měli třeba okolo 45 minut, tak ty výsledky působí jinak.
Živí Vás v současné době pouze hokej nebo už je to forma radosti a spíše přivýdělek?
S panem Malinským se hokejem živíme. On má deset zemí, já mám deset zemí. Není úplně jednoduché najít v těchto zemích profesionální podmínky,. Kdyby někdo chtěl přijít do Bulharska, tak profesionální podmínky asi nedostane. Je to dost o našich kontaktech a že umíme získat angažmá. Já žiju v Bulharsku, pan Malinský na zápasy lítá a od klubu má hrazené letenky a je placenej od zápasů. Já jsem placenej celoročně, protože zároveň dělám trenéra, takže mám i jiné působení, ale klasicky se tím živím.
Zaregistroval jsem, že hrajete i v těchto zemích z důvodu po kariéře, abyste získal co nejvíce kontaktů. Ozval se už někdo z nějaké společnosti, kdo Vás poznal díky hokeji?
Díky tomu, že jsem zcestovatelej, tak to na sebe všechno navazuje. Hrál jsem v Americe s Rusem a díky tomu, že Rusové se hodně pohybují v Turecku, tak jsem dostal nabídku z Turecka. Pak najednou jsem trénoval Íránský nároďák. V té době hráli na kolečkových bruslích a stavěli stadion a že budou rozvíjet hokej. A já jsem jim pomohl v začátcích. Vstoupili do IIHF a dodnes jsem s nimi v kontaktu. Írán začal lítat do Dubaje na různé turnaje a semestry, a tak jsem tam byl v lednu taky. Kontakty získávám díky tomu, že jsem celou dobu v zahraničí. A skrz nějaké doporučení se dostanu do nějakých zemí s tím, že mám profesionální podmínky. I když to zní asi nereálně pro spoustu lidí. Já se dostal do Bulharska díky Ivanu Hodulovi, se kterým jsem hrál v USA a jsem rád za příležitost a za podmínky, které tady mám. Teď se začal hrát hokej v Brazílii i Argentině – i když to tam profesionální ještě není, ještě nejsou v IIHF. Ale když to bude placený, tak bych se tam určitě ocitl. Hrál jsem hokej s jedním Argentincem a jsme spolu v kontaktu několik let.
Ale nejde jen o hokej, člověk pozná lidí z jiných společností. Nikdy nevíte, na koho narazíte. Teď plácnu, někdo má firmu na výrobu triček a v budoucnu si budete chtít nějaký ušít a když budete mít kontakt, tak zjistíte, že v zahraničí se to dělá třikrát levnějc. Třeba. I tohle má nějaký význam.
A nyní jsem dostal nabídku, že bych mohl jít trénovat do New Yorku, jako skills coach. Ta nabídka přišla od nejlepšího skills coache organizace v celé Americe Matyáše Kaška, který momentálně trénuje nejlepší výběry Ameriky a budoucí jedničky draftu a pohybuje se v prostředí NHL. Lítají za ním kluci na tréninky z druhé strany kontinentu. Teď snad navázal nějakou spolupráci s New York Islanders. A ví, že tady v Bulharsku trénuju ne tak kvalitní hokejisty a snad jsem s nimi udělal nějaký posun. A mám zkušenosti s trénováním i z Egypta. Takže moje cesta může být z Afriky do NHL (směje se).
Hokejový návrat do Česka jste definitivně zavrhl?
Do Česka se můžu vrátit kdykoliv. Ale svět je plnej možností. Nejde jen o hokej. Můžu se naučit jazyky, jde o náturu, náboženství… Díky tomu se rozvíjí i moje mentalita. V Turecku nebo Bulharsku lidi rychle vypění. A je to i dost o trpělivosti, protože nepracuji s úplně talentovanými lidmi, spíše naopak. Takže z hlediska trpělivosti mě to moc naučilo. Kdybych měl možnost v Česku nějaký vlastní klientely, že bych mohl rozvíjet mladý kluky, tak by mě to nedělalo problém. Ale hokej bych v Česku nehrál, to mě neláká.
Když jsem se bavil s kamarádem, který hrál mládežnický hokej na Kladně, tak mi řekl, že v Česku rozhoduje „tlačenka“ a nikoliv výkonnost. Máte podobnou zkušenost?
Je pravda, že rozhoduje něco jinýho, než výkonnost. Já jsem o tom mluvil nedávno ve Snídani s Novou… (odmlčí se). Za ty roky, co jsem v zahraničí, tak jsem zjistil, že dokážu spoustu věcí sám a že jsem sám svým pánem. A neumím se vidět v té pozici, že bych byl v Česku a skákal podle někoho, jak píská. Nebo že bych byl nyní v nějakém českém klubu, nehrál bych a sledoval někoho, kdo hraje místo mě a vím, že nebyl lepší než já. I proto jsem zatím v zahraničí.
