Trénuje a provokuje už skutečně dlouho. Vždyť na jaře to bude 20 let, co vyhrál první evropskou trofej. Dnes už jich má 26. Portugalec José Mourinho je legenda, nebo jak by řekl sám, Special One. A právě dnes slaví šedesátku. Jaký je život a dílo portugalského elegána?
Mourinho samozřejmě snil o velké kariéře hráče, nicméně četná zranění jeho plány zhatily. Předsevzal si tak sebevědomý cíl – chtěl se stát nejlepším trenérem historie. To bylo smělé, ale nakonec se portugalský kouč stal, když ne nejlepším, tak jedním z nejúspěšnějších určitě.
Měl velké štěstí, že se po třicítce objevil v FC Barcelona, kde dělal asistenta legendárnímu Britovi Bobbymu Robsonovi. Původně měl působit spíše jako překladatel, ale samotný hlavní trenér si pochvaloval, že tak precizně připravené materiály o soupeři asi ještě neviděl. „Ty čtyři roky pro mě byly naprosto zásadní,“ přiznal. Mourinho vydžel v Katalánsku čtyři roky a navázal přátelství například se záložníkem Pepem Guardiolou. Tehdy si ještě rozuměli.
Následoval návrat do Portugalska a přes Leiriu dostal v roce 2002 šanci v trápícím se FC Porto. Prvním duelem na dosluhujícím stadionu das Antas byl zápas proti Spartě a ta díky brance Libora Sionka vyhrála v osmifinálové skupině Ligy mistrů 1:0. Začátek smolný, ale poté už to jelo. Následující rok vyhrálo Porto domácí ligu a pohár UEFA, o rok později obhájilo titul a především šokovalo, když zvítězilo v Lize mistrů! V týmu byly známé tváře jako Portugalci Deco, Jorge Costa či Maniche, přesto byla hlavní hvězda na lavičce. A i když překvapivý vládce Evropy nehrál nějaký nádherný fotbal, ale spíše styl „účel světí prostředky“, tak bylo jasné, že Mourinho míří výš.
V roce 2004 byl další krok jasný. Roman Abramović si dal za cíl udělat z Chelsea nejlepší klub na světě a Mourinho pro něj byl člověk, který měl londýnský klub dovést na vrchol. „Prosím, neříkejte mi, že jsem arogantní, jsem vítěz Ligy mistrů. Myslím si, že jsem Special One,“ řekl o sobě. První dvě sezony hned ovládl Premier League. Jenže cílem byla především Liga mistrů. Ale tam byl vždy jeden silnější soupeř – Barcelona. A Mourinho porážky neskousnul, naopak často obvinil z neúspěchu rozhodčí. Časem se vyčerpal i vztah s oligarchou Abramovičem. Ten například přivedl do Londýna přítele a kanonýra AC Milán Andreje Ševčenka, kterého si ale Special One nepřál. A to mělo způsobit pnutí. Když měl majitel klubu mluvit do pravomocí portugalského svéráze, tak ten odpověděl po svém. „Kdyby mi Roman Abramović mluvil do trénovaní, spadli bychom. A kdybych já jemu do účetnictví, tak zbankrotujeme.“ Přesto si nakonec po třech letech balil.
Toužil po návratu do Barcelony, kde se také hledal nový trenér. Šéfové ale dali překvapivě přednost 37letému trenérovi béčka Guardiolovi. Tohle Mourinho těžce kousal. Další štaci tak našel v Itálii – v tehdy suverénním Interu Milán. A nezapomněl se před nástupem hned pochválit. „Učil jsem se italštinu pět hodin denně po dobu několika měsíců, abych se ujistil, že budu moct komunikovat s hráči, médii i fanoušky. Claudio Ranieri byl v Anglii pět let a stále se snažil říct ´dobré ráno´ a ´dobré odpoledne.´“ První ročník skončil „pouhou“ výhrou ve scudettu. Na další sezonu ale Mourinho tým „vytunil.“ Prodal sice svého hocha Zlatana Ibrahimoviće do Barcelony, ale získal za něj Samuela Eto´a a balík peněz. Ty použil na nákup Wesleyho Sneijdera a Diega Millita. Ještě toužil po Pavlu Nedvědovi, ale ten s díky poděkoval a ukončil kariéru – a mohl hořce litovat. Mourinho totiž dosáhl treblu, když ovládl ligu, pohár a podruhé v kariéře Ligu mistrů. V semifinále pokořil Barcelonu a pouštěl se do jejího vládce střídačky. „Guardiola nemůže být šťastný, když nemá vlasy. Četl jsem to, nemůže za to,“ rýpal.
Od léta 2010 se sešli ve stejné lize. A opět dostal za úkol vyhrát Ligu mistrů – tentokrát v samotném Realu Madrid. Kombinace s krajanem Cristianem Ronaldem měla být to pravé. Za tři roky z toho ale byl jen jeden titul. Guardiola s Messim vládli dál.
Vrátil se tak tam, kde měl nedodělanou práci – do Chelsea. Podruhé tak vstoupil do stejné Temže. Ve druhé sezoně dokázal potřetí – a naposledy – vyhrát Premier League, ale začala se rojit kritika. Mourinho totiž čím dál více ctil taktiku, že nejlepší obrana je… obrana. „Myslím, že Wenger se rád dívá na ostatní lidi. Jsou někteří kluci, kteří sedí doma a mají dalekohled, aby věděli, co se děje v jiných rodinách. On stále jen mluví, mluví a mluví o Chelsea,“ řekl o trenéru Arsenalu, který hru Chelsea kritizoval.
Jose Mourinho is the only manager to win all three major European trophies 🏆🏆🏆
— ESPN UK (@ESPNUK) January 26, 2023
The special one 🐐 pic.twitter.com/aEKdshTvIC
A dále už to šlo z kopce. V následující sezoně byl vyhozen z Chelsea, když se pohyboval v druhé polovině tabulky. Byl to ten ročník, co senzačně ovládl Leicester, když mu šéfoval dříve Mourinhem zesměšňovaný Ranieri. Jednou, stane se. Úspěšný kouč tak zamířil do Manchesteru United, i když ani je v minulosti nijak výroky nešetřil. Vzal si na pomoc parťáka Zlatana, aby přemohl Guardiolu, který převzal konkurenční City. Výsledek? Mourinho už v klubu čtyři roky není a jeho věčný sok už má v Premier League čtyři prvenství. Tyhle Star Wars ovládl Katalánec.
V době covidové přišel omyl v Tottenhamu a nyní se bije opět o slávu v Itálii – tentokrát v AS Řím. I když to na titul ani ve druhé sezoně nevypadá, tak loni Mourinho ovládl první ročník Konferenční ligy a dal slzám volný průchod. Pro někoho se jednalo o divadlo, ale Portugalec jako první dosáhl triumfu v Lize mistrů, v Poháru UEFA (v Evropské lize) a právě v Konferenční lize. Však si také podobizny těchto trofejí nechal zvěčnit na pravé rameno.
Co dál? O nabídky i přes upadající úspěchy není nouze. V posledních letech už odmítl reprezentace Portugalska a Brazílie. Chce se plně věnovat Římu. A věřme, že nás nejen výroky bude bavit i nadále.
