Fanoušci Sparty si už tak nějak zvykli na úspěchy na domácí scéně. Titul v domácí lize byl brán jako povinnost, ale na Letné si všichni přáli, aby tým prorazil i v Evropě. Skončilo to ovšem fiaskem. Navíc neklidná situace kolem slovenského majitele zapříčinila v sezoně 1998/1999 těžký vzduch nad Letenskou plání. Ještě hůře na tom ale byla Slavia, které vytřel zrak nečekaný vetřelec z Teplic.
Největší ztrátu hlásila Sparta, když ji opustil ranař Řepka, za kterého z účtu italské Fiorentiny doputovalo na Letnou 150 milionů korun. Sparťané byli s nakupováním klidní, za zmínku ale stál například mistr ligy se Slavií Pavel Novotný, který se vrátil z německého Wolfsburgu a překvapivě dal přednost Spartě.
Sparta pod Ščasného vedením hrála 3. předkolo Ligy mistrů a dostala slavný ukrajinský klub Dynamo Kyjev. Ve dvojzápase byla favoritem. Začala na Ukrajině a díky brance Baranka získala výhodu do odvety. V té si ovšem věčný smolař Petr Gabriel vstřelil vlastní gól a zápas nakonec došel do penaltového rozstřelu. V něm sparťané vyhořeli a do hlavní fáze postoupilo Dynamo.
Sparta prohrála i v úvodním zápase poháru UEFA doma 2:4 se španělským San Sebastianem, tak bylo jasné, že letenští letos v pohárech skončí hned na začátku! Dění na mezinárodním poli navíc způsobilo, že skončila doba rozhazování. Rezešovo napojení na politickou stranu HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko), která neuspěla ve slovenských volbách, stejně jako narůstající problémy v rodinném podnikání, zabránily košickému magnátovi pokračovat v plánu budování evropského velkoklubu.
„Myslím, že hodně škody napáchal (generální ředitel klubu) Ján Zachar, o němž všichni vědí, co je to za člověka, on sám určitě tuší, jak ho okolí bere. Jeho neustále se protahující přítomnost na Spartě byla velkou chybou,“ řekl bývalý hráč letenských Václav Němeček. Jakmile Zachar odešel, všem se prý viditelně ulevilo.
Spartu pohltila blbá nálada, ale v lize to celkem spolehlivě lepilo. Nabito měl obligátní střelec Siegl, který vstřelil v prvních čtyřech kolech hned 6 gólů. Sparťanský kanonýr nikdy nebyl zvlášť rychlý, ani vysoký, dokonce nikterak technický. Ale co se týče potence napínání soupeřově sítě, to mu šlo dokonale. V devadesátých letech se v Česku nepohyboval spolehlivější střelec.
V českém rybníku se objevila nová štika, která hodlala pořádně čeřit vodu. Teplice, které měly v zádech silnou společnost Glaverbel, definitivně zrekonstruovaly stadion, na kterém se hrály reprezentační zápasy, vlétly do ligy se vší parádou. V prvním kole sice doma prohráli s nováčkem z Blšan, ale pak natáhli sérii neporazitelnosti až do 14. kola. Prakticky celý podzim se Teplice přetahovaly se Spartou o čelo ligy a teletext s tabulkou musely sledovat s úsměvem na rtech. V sedmém kole dokonce obrali doma o body právě obhájce titulu a stanuli na prvním místě. Ve městě vládla euforie, na Stínadla mířily davy diváků. Tým táhli především útočníci Pavel Verbíř a Radek Divecký. O oba byl zájem v zahraničí, ale klubové vedení s oběma rychle prodloužilo smlouvy. Připojil se k nim i kouč Pešice a dělo se nevídané – Teplice snily o titulu! Tak horké to nakonec nebylo i díky tomu, že už ve zmiňovaném 14. kole prohráli Severočeši na Slavii 1:2.
Celý ročník nebyl idylický na Letné. Poháry skončily záhy, ligu sice Sparta vedla, ale to náročné fanoušky neuspokojilo. Navíc se začínalo pomalu hroutit košické impérium a dluhy mezitím utěšeně rostly. Ta pravá bomba ale na Letné vybuchla na začátku roku 1999. Kapitán Jiří Novotný přišel na trénink a trenér Ščasný mu oznámil, že už s ním nepočítá! Rázem toho byly plné noviny. Co se stalo? Proč kouč najednou nechce nejdéle sloužícího hráče ve svém týmu? „Úplně bez vysvětlení. Nešel jsem se nikam ptát nebo si postěžovat. Vždyť v klubu tehdy vládl manažer Horník a ten byl se Ščasným jedna ruka,“ svěřil se Novotný. „To je Jirkův problém, jestli neví, proč jsem ho vyhodil,“ podivoval se trenér Sparty.
„Bylo to moje rozhodnutí, za kterým si stojím. Udělal bych to znovu,“ svěřil se Ščasný po dvou letech. Co teď bude se sparťanským „kápem?“ Pomocnou ruku v podobě půlročního hostování nabídl Liberec. Do německého Mnichova 1860 zamířil ještě Čížek, jinak byla Sparta beze změn. Jaro rozjela třemi výhrami a třemi čistými konty. Až v 19. kole Sparta poprvé prohrála, a bylo to na půdě Opavy, kde se letenským pravidelně nedařilo. „Zápasu by slušela remíza, ale to se ve fotbale někdy stává. Bohužel jsme dostali branku v 95. minutě,“ litoval po zápase Ščasný. Mimochodem, tato výhra pomohla Slezanům udržet ligu o skóre před Plzní.
Den D celé soutěže tak přišel ve 29. kole. Teplice hostily Slavii. Stínadla bouřila, v hledišti se mačkalo 18 500 diváků, a bylo jasné, že když domácí zvítězí, druhou příčkou už jim nikdo nevezme. Slávista Vágner vstřelil sice hned ve třetí minutě branku hlavou, ale spíš tím jenom vyprovokoval soupeře k ofenzivě. Do poločasu dali domácí tři branky a ve všech měl prsty skvěle hrající Verbíř. Výhra 3:1 zajistila domácím nečekané stříbro a možnost poprat se o Ligu mistrů! „Kdyby to tak byla pravda a hrála se tady ta soutěž, ale teď vám nemůžu nic říct po zápase. Já jsem šťastný, že jsme vyhráli a dotáhli to do vítězného konce,“ pravil po zápase dojatý Pešice. „Teplice si dneska zasloužily vyhrát, byly lepší v nasazení. Lidi si tady úspěch zaslouží,“ popřál sportovně poražený Horváth. Hned jak vypukly oslavy, tak si do slávistů rýpnul domácí bek Marián Řízek, který do země zatloukl hřebík s červenobílou stužkou… „Chtěl jsem to věnovat panu Hřebíkovi, ale zrovna odešel, tak je to smůla,“ chechtal se po zápase.
Ligu vyhrála o pět bodů Sparta, která si zajistila definitivu v 28. kole, když se proti Jablonci o výsledek 2:0 postaral symbolicky Horst Siegl. Na utkání se ovšem vzpomíná i z jiného důvodu. Poprvé v lize naskočil za mistra mladík Tomáš Rosický.
