Často se o něm mluví jako o kometě českých šipek. Je mimořádně talentovaný a nadaný. Mimo to také vtipný, pokorný a o svém sportu dokáže dlouhé hodiny nesmírně poutavě povídat. Adam Gawlas je nyní jediným držitelem PDC Tour karty v Čechách, která jej opravňuje hrát šipky mezi profesionály. V rozhovoru pro Sports24.cz mluvil zejména o blížícím se Mistrovství světa 2022, nicméně zabrousil i do šipkařského zákulisí a prozradil pár pikantních informací na ty nejzářivější hvězdy šipkařské oblohy.
Šipkařské mistrovství světa startuje 15. prosince. Na co se nejvíce těšíte?
Těším se na to, že si letos šampionát vychutnám v klidu a v pohodě. Oproti loňsku nemusím myslet na to, že mě čeká náročná kvalifikace o vstup do Professional Darts Corporation. Mám hotové všechny povinnosti, a Mistrovství světa 2022, které mimochodem může přinést nečekané zvraty, tak plánuji velmi bedlivě sledovat.
Nejprve bych se rád vrátil k loňskému šampionátu. Který duel jste před rokem nejvíce prožíval?
Musím říct, že osmifinálový zápas Cullena s Van Gerwenem byl naprosto neskutečný. Hlavně Joe tehdy podal nadstandartní výkon a skvěle se na to koukalo. Věděl jsem, že se Cullenovi ke konci roku 2020 dařilo, ale nenapadlo by mě, že předvede takovou show. A druhý duel, od kterého nešlo odtrhnout oči, byl opět zápas Van Gerwena, tentokráte s Davem Chisnallem. Vybavuji si skvělé pokusy o devítku (zavření na devět šipek – pozn. red.) z obou stran.
A utkvěly vám v paměti i nějaké konkrétní momenty z jiných bitev?
Ano! Když Daryl Gurney hrál s Gerwynem Pricem o postup do semifinále a za stavu 4:4 na sety došlo až na leg náhlé smrti. Ten mě bavil moc. K vidění byla také samozřejmě devítka v podání Jamese Wadea a skvělé zavření Scottyho Waitese 125 bodů přes středy terče v napínavé bitvě s Nathanem Aspinallem. Vlastně mě pak jen zklamalo, že finále turnaje už nebylo tak zajímavé. Všichni čekali, že Price vyhraje a v porovnání se čtvrtfinálovými duely nemělo finále moc šťávu.
Tak u vyvrcholení loňského šampionátu rovnou zůstaneme. Konkrétně u nové světové jedničky. Minulý rok ovládl turnaj Gerwyn Price, který byl už dlouho před začátkem mistrovství jasným favoritem na zisk poháru. Jaké má podle vás Gerwyn šance letos?
Těžko říct (zamýšlí se). Letos se Price trochu pral s formou a případná cesta za obhajobou titulu ho může stát mnohem více sil než loňský triumf. Přeci jen je nadcházející šampionát plný hladových šipkařů a Gerwyn, jak bylo vidět třeba na Players Championship Finals, je k poražení. Těším se na to, že by mistrovství mohlo být mnohem dramatičtější než posledně.
Změnilo se i nějak Priceovo nastavení v hlavě po tom, co se stal mistrem světa?
Mám trochu pocit, že ano. Možná tím ziskem titulu dosáhl na cíl, který si před lety vysnil, a teď není tak motivovaný. Navíc ani nepůsobí dojmem, že jde soupeře na pódium zničit. To dříve bývalo zvykem. Bezprostředně po prohraném zápase, jak jsem měl možnost sám vidět, otevírá Instagram, v rozhovorech opakuje frázi: „Když budu hrát své maximum, nikdo mě neporazí,“ a podobné věci. Přijde mi, že když se mu nedaří, stane se z něj nervák a zápas kolikrát zbytečně nezvládne. Pokud na sobě zapracuje, třeba se ta jeho forma vrátí. Ale teď to není ten starý Gerwyn Price, který ještě nebyl mistrem světa.
Vy jste měl proti Priceovi možnost tento rok hrát v rámci European Championship. A začal jste slibně, vzal jste si rychlé vedení 2:0 na legy. Jenže pak Gerwyn zavřel vysoké číslo, typicky si zakřičel a zápas nakonec vyhrál. Jak jste se s ním na pódiu cítil?
Specificky. Důležité bylo jeho vysoké zavření ve třetím legu. Já si od začátku šel za svým a chytil jsem ten správný lauf. Jenže pak přišlo zavření 119 bodů, díky kterým snížil na 1:2, a už to šlo ráz na ráz. Kdyby nezavřel a nezakřičel si, třeba by to dopadlo jinak. Nicméně v moment, kdy opravdu hlasitě zařval, jsem úplně strnul a přestal se soustředit na sebe. Naboural mi můj klid. A to je možná věc, díky níž se mu daří v klíčové momenty překlápět nerozhodné zápasy na svou stranu. Protože ten jeho křik dokáže soupeře hodně rozhodit. Uznávám pochopitelně, že Gerwyn je vynikající hráč, ale tohle mu hodně v šipkách pomáhá a ví naprosto přesně, proč to dělá.
Jací jsou podle vás největší adepti na postup do finále letošního mistrovství světa, když nepočítáme zmíněného Price?
Abych se přiznal, tento rok nedokážu vyzdvihnout jednu osobnost, která by měla dojít daleko. Opravdu si umím velmi reálně představit, že čtvrtfinálové duely svedou nečekaní šipkaři a dojde na velká překvapení. Tak to cítím. Hráči z vrcholu žebříčku nejsou na vrcholu formy, naopak mladíčci jako Brooks nebo Searle jedou na vítězné vlně. Nemluvě o Fallon Sherrock.
To klidně mluvě! Jak se podle vás Fallon zadaří? Konec tohoto roku měla jako z říše pohádek…
Pokud ten šampionát vyjde a v Anglii nezakáží diváky na akcích, odvážně bych si troufl tipnout, že dojde daleko. Jednak má neskutečný hnací motor v podobě fanoušků, a jednak předvádí poslední dobou snové šipky. Fallon může svými výkony konkurovat kterémukoli špičkovému hráči. To bude radost ji sledovat a osobně se jejího duelu se Stevem Beatonem nemohu dočkat.
Jak vnímáte momentální formu bývalých mistrů světa Michaela Van Gerwena nebo Roba Crosse?
Oba rozhodně mají na to, aby letos dokráčeli daleko. Navíc kdo sledoval semifinálový duel European Championship mezi Van Gerwenem a Pricem, musel na Holanďanovi vidět záblesk formy z let 2013, 2014, 2015… Tehdy to probíhalo tak, že na koho MVG ukázal, toho rozdílem třídy rozdrtil. A já sám to na něm letos cítil. Sice neovládl žádný major, nicméně není na místě ho podceňovat. S Van Gerwenem a Crossem by mohli držet krok i Wright, Wade a Clayton.
Zmínil jste Jonnyho Claytona. Velšan letos vyhrál v PDC čtyři velké turnaje, a proto ho mnozí pasují do role jasného adepta na zisk mistrovského titulu. Může k tomu skutečně dojít?
Může. Má za sebou fantastický rok, nicméně z mého pohledu už toho na něj bylo ke konci roku moc. A proto bych si netroufl na 100 procent tipovat, že zrovna on zvedne pohár nad hlavu. Navíc Grand Slam už neodehrál v podobném duchu jako letošní Grand Prix nebo The Masters. Sám jsem zvědavý, jak si Jonny povede a jestli naváže na bezkonkurenční výkony z minulých majorů.
Los mistrovství světa přiřkl legendárnímu Garymu Andersonovi jednoho z dvojice Adrian Lewis – Matt Campbell. Kdo má podle vás největší šanci se probojovat do třetího kola?
S čistou hlavou bych teď řekl, že Adrian Lewis. Protože Mattu Campbellovi se nedaří tak jako před rokem. Matt hrál navíc v posledních dnech Modus Darts League, kde se neprezentoval vůbec dobře. Třeba svou top formu na MS najde, nicméně Lewis se nyní nachází v mnohem lepším psychickém rozpoložení než Campbell. Na Adrianovi je také po letech hezky vidět jeho chuť vítězit. Například na posledním majoru nebyl daleko od vyřazení Petera Wrighta, pozdějšího vítěze turnaje. Takže jsem přesvědčen, že by Lewis měl po Campbellovi ve druhém kole porazit i Garyho Andersona a může se stát spolu s Fallon Sherrock černým koněm turnaje.
Na šampionát poletí i český reprezentant Roman Benecký. Jaké má ambice a jak by se mu mohlo dařit?
Existují dva scénáře. Buď Roman zahraje parádně, jak bývá jeho dobrým zvykem například v tréninku, anebo neunese tíhu okamžiku a zápas s Joycem prohraje výrazným způsobem během chvilky. Nejvýraznější roli odehraje mentální síla. Úplná premiéra před televizními kamerami to pro něj sice nebude, protože už si vyzkoušel World Cup a exhibici v Praze, nicméně nesmí přemýšlet nad tím, že je rázem ve společnosti největších šipkařských hvězd. Musí se soustředit jen a pouze na svůj výkon. Pak má šanci na postup.
Předpokládám, že mluvíte z vlastní zkušenosti…
Je to tak! Když jsem vyhrál PDC kartu a poprvé dorazil na turnaj Players Championship, já jen koukal kolem sebe a říkal si, že to snad není pravda! Že snad sním! Najednou jsem stál po boku legend, které sleduji doma v televizi. A trvalo mi přes půl roku, než jsem si na tu atmosféru zvykl. Pro Romana bude nyní nesmírně podstatné, aby si takovou tíhu okamžiku nepřipustil.
Ze známých jmen dále figuruje na MS Portugalec José De Sousa. Prý se oslovujete taťko a synu. Je to pravda a jaký máte vztah?
To máte pravdu. My spolu trávíme dost času zejména proto, že máme stejného manažera. Takže všechny cesty po turnajích v Británii absolvujeme ve stejné dodávce, chodíme spolu na jídlo, hodně se mezi sebou bavíme. José je vtipný, pořád se snaží udržet dobrou náladu a je na něm vidět, že je to férový člověk. I u toho terče se nechová namyšleně jako někteří jiní, ale uzná prohru, dokáže pochválit, je pokorný.
Nicméně De Sousova forma z Premier League nebo z loňského Grand Slamu nepatrně uvadá. Jak vidíte jeho šance na blížícím se mistrovství vy?
S tím úpadkem formy je spojeno zejména to, že mnohem méně trénuje. Předtím, než vyhrál Grand Slam, trénoval třeba osm hodin denně. A po Premier League, kde skončil až ve finále, nastalo zřejmě určité uspokojení a teď tréninku moc času nedává. Na mistrovství světa má ale zpočátku papírově jednodušší los, takže když zahraje svůj standart, do třetího nebo čtvrtého kola by měl projít bez problémů.
Když jsme nakousli povahy a chování některých hráčů, tak prozraďte našim čtenářům, s kým rád na turnajích trávíte čas?
Hráčů, se kterými jsem na tour rád v kontaktu, je více. Mimo De Sousu mě napadá Glen Durrant, Daryl Gurney, Simon Whitlock, Chris Dobey nebo třeba Dimitri Van den Bergh. Vezmu-li to postupně, tak Glen mi dává mnoho užitečných rad. Když jsme seděli před jedním turnajem u stolu, tak popisoval, jak je důležité před zápasem na stagi pít hodně vody, abych se moc nepotil a nerozhodilo mě to. Mám za sebou tréninky se Simonem Whitlockem, Dimitrim Van den Berghem nebo právě s Gurneym. Ten mi dokonce půjčoval své šipky a chtěl zkoušet ty mé. S ním jsem prožil spousty hezkých momentů.
Povídejte…
Tak například na mě vyšel ve finále jedné kvalifikace o European Tour Raymond Van Baarneveld. A náš souboj probíhal už docela pozdě večer, všichni hráči odešli a my dohrávali finále jako poslední v hale. Organizátoři už sundávali tréninkové terče, uklízely se rekvizity. Já vyhrál, a díky tomu postoupil. A když jsem šel k šatně, čekal tam úplně sám od sebe Daryl Gurney, objal mě a gratuloval mi. Říkal, že na celý zápas koukal a že jsem zahrál skvěle. Pro mě to byl šok. Dodnes z toho mám husí kůži.
Posledním hráčem, kterého bychom neměli opomenout, je Ryan Searle. Loni okupoval v žebříčku PDC padesáté místo a jen za rok 2021 poskočil na místo patnácté. Jak Ryana vnímáte vy?
Abych byl upřímný, mě Searle hodně baví. I mimo stage. Je to kliďas, pohodář, nikdy nikoho neodmítne, rád se vším pomůže. Ryan například přijede na turnaj, pozdraví pár lidí, koupí si drink, jde trénovat na ten nejkrajnější terč v místnosti, nestrhává na sebe pozornost. Pak turnaj vyhraje a jede domů (směje se)! Každý jsme měli ve škole toho člověka, který byl vždy ve třídě, ale nikdo o něm nevěděl. Takový je Ryan Searle.
A jak vidíte jeho šance na letošním šampionátu? Loni překvapivě došel až do osmifinále…
Je pravda, že jsem ho v úvodu zapomněl zmínit, nicméně Ryan zvládne zatápět i těm největším hvězdám. Proto bych se vůbec nedivil, kdybychom jej letos viděli třeba ve čtvrtfinále či semifinále.
Na závěr bych vás poprosil o malou predikci. Po každém mistrovství světa se vyhlašuje seznam hráčů, kteří budou hrát slavnou Premier League. Kteří šipkaři by podle Adama Gawlase neměli v soutěži chybět?
Určitě tam budou Gerwyn Price, Peter Wright, Michael Van Gerwen, James Wade a Jonny Clayton. Umím si představit, že PDC vybere i Roba Crosse. Aby hrál Premier League i Dimitri Van den Bergh, tak by musel dojít teď na mistrovství třeba do semifinále nebo finále. A mě osobně by moc bavil zmíněný Ryan Searle nebo třeba Fallon Sherrock, protože jsou ve skvělém rozpoložení a celou soutěž by hodně oživili. V kontextu Premier League se vyplatí mistrovství světa bedlivě sledovat.
