Definice slova úspěch. Britka vyměnila bazén za velodrom, v Tokiu vybojovala zlato č. 15

Kdybyste ve slovníku hledali popisky ke slovům úspěch či dominance, nejspíš by vám příběh britské paralympijské hvězdy Sarah Storeyové nevyskočil. Podle toho, co během své dlouhé kariéry dokázala, by tam ale klidně mohla být. Na paralympiádě v Tokiu vybojovala sportovkyně už svou 15. zlatou medaili.

Olympijské hry v Tokiu už jsou zdárně za námi. Sportovci mají své medaile pověšené nad krbem či vystavené na poličce v obýváku, tohle všechno ale na paralympioniky teprve čeká. Hry se pro ně rozjely až tento týden, u některých už ale byla k vidění exploze radosti.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Sarah Storey (@damesarahstorey)

Jako třeba u paralympijské „star“ toho největšího kalibru. Sarah Storeyová soupeřila o cenné kovy už na hrách v roce 1992, kdy se jako 14letá postavila na start v soutěži plavců. V roce 2005 pak přesedlala na odlišný sport – dráhovou cyklistiku. A vede se jí stejně dobře.

Rodačka z Britských ostrovů má ve své sbírce celkově 26 medailí. Několik bronzových a stříbrných cenných kovů ale zdaleka není to, co 15 zlat. To poslední vybojovala ve středu ve velodromu japonského Tokia, kdy triumfovala v závodech C5 na 3000 metrů.

Rekordy jí nejsou cizí!

Kromě toho, že je Storeyová 15násobnou šampionkou paralympiády, drží celkem 29 titulů mistryně světa (6 v plavání a 29 v cyklistice), k tomu 21 evropských a šílených 75 světových rekordů. Svůj vlastní překonala i během tokijské jízdy na kole.

„Je to naprosto ohromující. Nevím, jestli mi to dojde, dokud se nevrátím domů,“ prohlásila po závodě. „Měla jsem jasný plán, který nakonec vyšel,“ doplnila. Sportovkyni se narodila bez levé ruky, i tak si ale dokáže podmanit sportovní podniky. A to rovnou ve dvou sportech.

K dorovnání rekordu plavce Mika Kennyho už jí chybí jen jedno jediné zlato. Její „sok“ v tomto ohledu získal na paralympiádě 16 nejcennějších medailí. Radost z úspěchu ale po závodě vystřídaly slzy. Britce totiž velice chybí rodina.

Jsou mým hnacím motorem, myslí si

„Je to bez nich nesmírně těžké. To oni jsou ta největší motivace. Ale teď s nimi nemůžu být a po tom, co všechno pro mě udělali, to s nimi sdílet. Dělají toho tolik. Jsem jim nesmírně vděčná,“ řekla po závodě plačící Storeyová.

Po návratu zpět domů se ale čeká obrovská oslava. Další nejcennější kov z paralympiády? To je úspěch jako hrom.