Tenis patří bezpochyby k nejsledovanějším a nejvyhledávanějším sportům světa. Jeho historie je rozmanitá a počátky sahají až do 13. století. Není to ale sport, u kterého by byly všechny otázky zodpovězeny. Napadlo vás například někdy, proč je zrovna v tenise tak zvláštní bodování?
Je tomu tak, dodnes se ale vlastně přesně neví, jak to s historií tenisového počítání vlastně je. My se dnes podíváme na ty nejpravděpodobnější a nejzmiňovanější teorie.
Proč zrovna patnáct?
Jako první se podíváme na zoubek „jedničce“, tedy patnáctce. Je to opravdu zvláštní, protože každé bodové hodnocení začíná téměř výhradně číslem jedna. Je to jako, kdybyste ve fotbale dali gól a připsali si 15 bodů. Jedno z vysvětlení pro vás ale máme. Nejpopulárnější teorie o tom, proč tenis používá 15 jako svůj základní systém, je, že původně se k trakci bodování používaly hodiny. Protože k vítězství ve hře byly potřeba čtyři body, mělo smysl dělit čas na čtvrtiny, což znamenalo, že první bod by byl 15 a druhý 30.
Tajemná čtyřicítka
Třicítku jsme si dovolili přeskočit, jelikož jsme ji vlastně vysvětlili v předchozím odstavci. Co ale nejvíce vrtá hlavou je třetí bod, takže čtyřicítka. Z logického uvažování bychom čekali, že po třicítce by mělo následovat číslo 45, aby vše dávalo smysl. Ale ne, tenisté se rozhodli, že nám to krapet zkomplikují. Na problematiku s číslem 40 je možno nahlížet ze dvou pohledů. První z nich je, že při vyslovení slova „čtyřicet“ a „čtyřicet pět“, vám jde lépe z pusy první varianta, která je údernější a rychlejší na vyslovení.
Druhá varianta je trochu složitější a zabývá se už zmíněnými hodinami. Pokud se hráč dostane do shody, to znamená do skóre 40:40, musí pro vyhraný gem vybojovat ještě dva body. A tady by se nám to právě, co se času týká, začalo komplikovat. Když si totiž hodiny rozdělíme na čtvrtiny, 60 vydělíme čtyřmi, bude nám vycházet 15. Takže pokud bychom počítali po bodu 30 číslo 45, nevešlo by se nám do hodin, protože na 60 by nám zbýval jeden tah. Kdežto u číslo 40 máme možnost dvou tahů, 50 a 60.
