Za mořem se všichni důležití dohodli, takže nový extraligový ročník se vrátil do starých kolejí bez hvězd NHL. Diváci naštěstí na druhý nejpopulárnější týmový sport nezanevřeli a ten opět nabídl nezapomenutelné zážitky. Ročník 2005/2006 dopadl nejradostněji pro Spartu, i když to ještě pár kol před koncem vypadalo na nejhorší sezonu za poslední roky.
V Holešovicích se před sezonou měnil trenér. Lenera nahradil bývalý brankář Jaromír Šindel. Jenže kupě nových hráčů v čele s Vykoukalem či Vopatem to nelepilo. Přišel tak obvyklý krok. Po 22. kolech skončil Šindel a vrátil se František Výborný. Zemětřesení nastalo i ve vedení klubu, když nepopulárního Luboše Koželuha nahradil Viliam Sivek. Ani poté to ovšem nebyla žádná sláva. Na přelomu roku byla Sparta na 12. místě! Aby toho nebylo málo, v pátek 13. ledna si nejlepší střelec ligy Petr Ton zlomil zápěstí…
Přišly tak posily v podobě velkých sparťanů – Jaroslav Hlinka a František Ptáček. Ke konci rudí, hrající opět v klasických dresech, začali přece jen vyhrávat. Účast v play off si ale zajistili až v úplně posledním kole. Radost to ale byla několikanásobná. Zaprvé postup, zadruhé výhra nad Slavií 6:1, která navíc přišla o prvenství v základní části, Jan Marek se stal nejproduktivnějším hráčem sezony, a navíc se v tomto zápase vrátil do hry i Ton, který návrat oslavil gólem.
Po velmi turbulentní základní části si mohla oddechnout Sparta, blamáž v podobě nepostupu se podařilo zažehnat. Play off je nová soutěž, a právě k tomu se v Holešovicích upínali. Ovšem Zlín nebyl lehký protivník, naopak, ve čtvrtfinále byl mírným favoritem. Také na Valašsku Zlínští oba zápasy zvládli. V Praze se ale cosi zlomilo. K posledním velkým výkonům v kariéře se rozchytal 41letý Petr Bříza. Sparta vyhrála čtyřikrát v řadě a s kariérou se loučící brankář vychytal dvě nuly v řadě. Znojmo v semifinále sice mělo hlad, ale rozjetou Spartu na cestě do finále nic nezastavilo. Naplno zářily hvězdy jako Ton, Hlinka či Kratěna.
K vidění tak bylo pražské finále! „Bolí mě kotník, ale hrát budu. Museli byste mě zastřelit, abych přišel o takové finále,“ chechtal se rebel Duda. „Slavia je favorit, ale máme co ztratit. Ztratit můžeme přece to, že si sáhneme na pohár,“ burcoval naopak Bříza. V prvním zápase byla Slavia dlouho lepší a vedla 2:1. Pojistka ale nepřicházela. Až pět minut před koncem zvýšil o dva góly tahoun Vlasák. Zdálo se hotovo. Jenže tahle Sparta se nevzdávala, a tak Netík a znovuzrozený Ton vyrovnali za minutu na 3:3! Šlo se až do nájezdů. V těch poprvé selhal Vlasák, ale nahradil ho stále se lepšící junior Sobotka, který se už předtím v utkání jednou prosadil. Jenže v kritické chvíli uspěl s bekhendovým blafákem Ton. V další sérii neproměnil Hruška, ale sparťan Kratěna ano. Sparta vyhrála ztracený zápas a jak se později ukázalo, bylo to rozhodující vítězství.
V dalších čtyřech zápasech se radovali domácí. V pátém duelu padla dokonce šestnácti tisícová divácká hranice, duel v moderní aréně sledoval například i prezident Václav Klaus. Do šestého duelu šla ale Slavia oslabená o dva klíčové borce finále – Tomáše Vlasáka a Vladimíra Sobotku. A Petr Bříza v posledním zápase kariéry udržel čisté konto. Sparta vyhrála 3:0, v sérii 4:2 a slavila sedmý titul v historii! Slavia v prvních pěti utkáních série vždy vedla, ale rudí měli skvělé koncovky. Bojovnost a vůle měla nyní navrch nad kombinační hrou. Slávista Franěk chytal ve finále dobře, ale zkušený bard byl nyní lepší. „Slavia hrála ještě lépe než proti Budějovicím. Náš úspěch v play off závisel na brankáři. Titul nám vychytal Petr Bříza,“ vystihl situaci kanonýr Ton.
