I když byla sonda ještě delší než ta předešlá, v určité hloubce opět narazili na zrádný problém. Čím více se blížili k jádru Země (ta začíná zhruba v hloubce 2 900 km pod povrchem), tím enormněji stoupala teplota. 180 stupňů Celsia už bylo pro práci neúnosných. Vědce to velmi zaskočilo, protože to bylo o osmdesát stupňů víc, než se předpokládalo.
Navíc měla hmota, kterou se propracovávali, zcela jiné vlastnosti, než se čekalo. Konzistence tvrdé horniny se začala měnit na kaši. V těchto podmínkách už bylo technicky nemožné pokračovat, protože by použité přístroje nevydržely.
Přesto však rekordní sonda přinesla mnoho cenných poznatků a nálezů. Byly díky tomu objeveny například zkameněliny prastarých rostlin. Překvapivým zjištěním bylo také to, že se v nejhlubším bodě vrtu objevila žula, která se podle dosavadních poznatků měla v šesti kilometrech měnit na čedič. Nečekaně byla v hloubkách nalezena i tekoucí voda. To vědci přisuzují silnému tlaku, který vytlačuje atomy vodíku a kyslíku z horniny.