Martina Sáblíková uzavřela své olympijské účinkování v Miláně jediným startem na 5000 metrů, v němž dojela jedenáctá. Patnáctistovku vynechala kvůli doznívající viróze a tomu, že rozloučení s Hrami už bere za hotovou věc. Na oválu se ale ještě objevila, tentokrát jako trenérka Nikoly Zdráhalové.
Martina Sáblíková si plánovala jinou olympijskou tečku, než jaká nakonec přišla. Zdravotní stav jí do toho hodil vidle hned na začátku, a tak místo rozlučky na více tratích zůstal v programu jediný závod. Tři dny před patnáctistovkou potvrdila, že už ji na startu nikdo neuvidí. „Jsou dva důvody. Jeden je, že moje rozloučení proběhlo po pěti kilometrech, takže teď tam nastupovat pro mě v uvozovkách ztrácí smysl. A na druhou stranu i doktor říkal, že zdravotní stav není takový, že bych se na start měla postavit,“ vysvětlila.
Viróza ji připravila o závod na 3000 metrů a na pětce bylo znát, že jede přes bolest a únavu. Sama říkala, že teplotu sice nemá a cítí se docela normálně, jenže dýchání pořád nebylo v pořádku. A to je na patnáctistovce zásadní, protože se jede od prvních metrů naplno. „Nemá cenu se na patnáctistovku tam jít zase protrápit. To se rozjíždí úplně naplno,“ dodala.
Horská dráha emocí a role trenérky
Na ovál se přesto ještě jednou vrátila. V roli trenérky doprovodila na patnáctistovce reprezentační kolegyni a životní partnerku Nikolu Zdráhalovou. Sáblíková už dopředu zvažovala, jestli do toho jít, protože je to na olympiádě velká zodpovědnost a prostor pro chybu není žádný. Řešila i ryze praktickou věc: na ostrých bruslích se při jízdě pozadu špatně brzdí a pád by mohl závod narušit. Připouštěla proto, že by si brusle musela ztupit.
Po patnáctistovce mluvila o tom, že Milán pro ni byl extrémně emotivní. „Bylo to dobrý. Myslím si, že za tuhle olympiádu jsem toho zažila víc než za celých 20 let předtím. Bylo to pořád nahoru dolů, emoce lítaly jak na horské dráze,“ usmívala se. Symbolika byla jasná: na olympiádě se poprvé představila v roce 2006 v Turíně, teď končí o dvacet let později v Itálii znovu, jen s úplně jiným průběhem, než by si přála.
Sáblíková už dřív oznámila, že po sezoně ukončí aktivní kariéru. A i když v Miláně skončila na pětce jedenáctá, odjíždí s pocitem, že se s Hrami rozloučila důstojně a s podporou fanoušků. „Jak olympiáda začala smutně, tak pro mě nakonec absolutně geniální,“ popsala svoje rozpoložení.
Heerenveen jako poslední závod a plán podle zdraví
Teď se řeší, co ještě stihne po návratu domů. Za dva týdny by měla jet závod v Heerenveenu, který je v plánu jako její poslední. Jisté to ale není, rozhodovat bude zdravotní stav a vyšetření po návratu. „Buď tahle pětka byl můj poslední závod, nebo ještě pojedu 8. března v Heerenveenu,“ řekla s tím, že teprve testy a verdikt lékaře ukážou, jestli ještě nastoupí.
Do olympijského příběhu českého rychlobruslení v Miláně výrazně promluvil i Metoděj Jílek, který získal zlato a stříbro. Právě jeho úspěchy znovu rozjely domácí debatu o stavbě rychlobruslařské haly. Sáblíkovou pobavila i reakce hudebníka Pokáče, který na to složil krátkou píseň. „Přišlo mi to hrozně vtipný… Škoda, že s tím nepřišel třeba o patnáct let dřív,“ smála se.
