Venku svítí slunce, je nádherné počasí, i přes to se ale podíváme blíže na jeden chladný sportovní příběh. Bronzový běh Petry Majdičové není jen tak ledajakým úspěchem. Fandili jí i fanoušci z jiných zemí a mnohými je považována za obrovskou bojovnici. Story kolem neskutečné sportovní oddanosti napsala v roce 2010 slovinská běžkyně na lyžích. Z jejího výkonu se tají dech.
Petra Majdičová se jako všechny ostatní reprezentantky připravovala na zimní olympijské hry ve Vancouveru. Při tréninku se jí však povedlo sjet z vyznačené tratě a spadnout ze tří metrů do potoka. Celá potlučená a vyděšená se vrátila na trať a přípravu dokončila. Otázkou zůstalo, jestli se Petra vůbec bude moc účastnit nadcházejících závodů. Od doktorů zazněl jasný verdikt, jestli Petra vyjede, je to hazard se zdravím. Pneumotorax a čtyři zlomená žebra. Přes takovou bolest se nedá jet.
„Nechtěli jsem, aby vyjela, ale nedala se zastavit. Na tento okamžik čekala 22 let a nenechala si to ničím vzít. Při předávání jsem jí říkal, že bolest přejde, ale okamžik si musí prožít,“ sdělil trenér Majdičové.
Na stupně vítězů ji museli dovléct
Slovinka si nechtěla nechat vzít svůj sen a do závodu nastoupila. Přes vypětí všech sil se došplhala s nejhoršími časy až do finále, kde předvedla svého bojového ducha. S obrovskými bolestmi a sténáním dojela na neskutečném třetím místě. Po příjezdu do cíle se zhroutila a padla do rukou lékařů. Na oficiálním předávání medailí nedokázala přijít sama a museli jí pomáhat trenéři. Po tomto výkonu pro ni olympijské hry skončily, její pobyt v Kanadě se však protáhl. Kvůli propíchnuté plíci nesměla do letadla. Hrozilo, že by přesun domů nezvládla.
„Po celou dobu na trati jsem křičela bolestí. Bylo to hrozné, ale stálo mi to za to. Poprvé za celou kariéru mi fandili i trenéři z jiných zemí,“ sdělila po dojezdu Majdičová.
Příběh hrdinky byl ihned odměněn, po návratu domů získala státní vyznamenání za mimořádnou reprezentaci země. Její pád nebyl taktéž ponechán bez povšimnutí. Majdišová podala trestné oznámení na organizátory za špatně upravenou trať. Paradoxem zůstává, že hlavním správcem tratí byl na OH Slovinec.Pneumotorax a čtyři zlomená žebra. Přesto si slovinská běžkyně dojela pro bronz
