Slavia získala titul naposledy v roce 1947, před dlouhými 49 lety. Od té doby se Praha radovala celkem šestadvacetkrát, ale ani jednou se neslavilo v Edenu. Klaplo to až v ročníku 1995/1996. K titulu si navíc slávisté přidali i semifinále poháru UEFA. Byla z toho nejúspěšnější poválečná sezona vršovického klubu.
V Edenu se měnili trenéři. Skončil Miroslav Beránek a z pozice sportovního ředitele sešel do šatny František Cipro. „Slavia údajně vznikla jako řečnický klub. Ten duch se vpil do stěn a dodnes tam přežívá,“ řekl na uvítanou. Narážel na to, že se klub nejdříve musí zbavit hádek a zálibě v nekonečných debatách. K pomoci si vzal Josefa Pešiceho, který přišel z Jablonce. „Když jsme s Františkem Ciprem uvažovali, zda do toho půjdeme, první naše slova byla, že je obrovská šance získat titul,“ líčil Pešice později.
Nový ročník začal v Olomouci. Nová posila Slavie Robert Vágner dal sice gól z evidentního ofsajdu, ale nakonec se radovali Brückner a spol. po výhře 2:1.
Sešívaní začali sezonu porážkou, ale na druhý zápas získali ze Žižkova Karla Poborského. „Kdo by nechtěl hrát za Slavii, rozmýšlel jsem se asi pět minut,“ říkal hráč, který přišel zacelit díru po Bergerovi. Žižkov začínal mít finanční potíže a prodej pačesatého záložníka mu částečně pomohl. Pro celou sezonu to byl rozhodující obchod.
V 6. kole přišlo derby. A bohužel se nemluvilo o fotbale, v Edenu se po půl roce opět děly věci. Do hlavní role se hlásil sudí Pavlín Jirků. Ve fotbalovém prostředí byl muž s knírkem poměrně oblíbenou figurou. Věčně se usmíval, během zápasů stíhal hráčům vykládat vtipy, jednou dokonce udělil žlutou kartu psovi. Jenže onen zářijový den se mušketýr proměnil v popravčího. Čestný výkop měla zpěvačka Lucie Bíla a mohlo se na věc.
Slavia byla lepší, nový kůň Poborský brousil lajnu jako motorová pila. Na začátku zápasu vletěl do vápna a k zemi ho skolil sparťan Budka. Jirků nereagoval. To samé se stalo po souboji Vávry s Votavou. Nejevidentnější zákrok se ale stal ve druhé půli, když si rychlík Vágner píchnul míč okolo mladíčka Požára a ten ho evidentně zkosil. Jirků nepískl, a ještě domácímu střelci pohrozil prstem, aby to příště nezkoušel.
V té chvíli už ale Slavia gólově ztrácela, protože Pavel Novotný při odkopu nešťastně trefil Suchopárka, od kterého šel míč do brány. O šest minut později Bejbl na půli zbytečně ztratil míč a Lokvenc z nájezdu podruhé trestal. Domácí mačkali, ale něco pochytal Kouba a jednou Spartě pomohla i tyč. Přesto rudí nulu udrželi a vyhráli 2:0. Trenér Jarabinský domácí pochválil. „Slavia nás zmáčkla, jako už dávno nikdo.“ Domácímu šéfovi Leškovi to nedalo a vrátil se k hlavní postavě duelu. „Výkon sudího Jirků je zločinem proti českému fotbalu,“ soptil. Ten se po mači zmínil „Měl jsem odpískat jednu penaltu a měl jsem klid.“ Posléze dostal trest na šest zápasů.
Slavia byla po šesti kolech třináctá a na Spartu v tu chvílí ztrácela sedm bodů. V ten moment by nikdo neřekl, že ji čeká nejlepší poválečná sezona. Pár dní po derby jeli slávisté k zápasu prvního kola poháru UEFA a zvládli postoupit přes bundesligový Freiburg. Což se nečekalo, protože Němci skončili v loňské sezoně na třetím místě tamní ligy.
Najednou se rychlík rozjel a nikdo ho nedokázal přibrzdit, natož vykolejit. V následujících třinácti zápasech slávisté rovných dvanáct vyhráli a stali se hlavním favoritem na titul. Do čela se poprvé dostali v listopadu v 15. kole po domácí výhře nad Libercem a už z něj neslezli.
Jedno ikonické představení za druhým předváděl Poborský. Branka po slalomu přes čtyři protihráče, šibenice z trestného kopu nebo elegantní patička do sítě po vybídnutí spoluhráče? Žádný problém. Fotbalový volnomyšlenkář si hrál s protivníky jako kočka s klubíčkem a bylo jasné, že se mu česká liga stává těsnou.
Především pak na sebe s kolegy výrazně upozornil i v Evropě. Slavia postupně vyřadila rakouský Sturm Graz, už zmíněný Freiburg, švýcarské Lugano, Racing Lens a na jaře dokonce ve čtrfinále AS Řím! „Zítra odpoledne se půjdeme pomodlit do Vatikánu,“ svěřil se Cipro. Sešívaní se tak dostali do semifinále Poháru UEFA, což je dodnes nepřekonaný úspěch českého klubu od rozdělení Československa. Až francouzské Bordeaux bylo nad síly Ciprova a Pešiceho výběru, hrál za ně mj. Zinedine Zidane.
Çekya’nın en iyi jenerasyonunu oluşturan takım Slavia Prag’tı 90’larda. Bejbl,Novotny,Suchoparek,Smicer ve Karel Poborsky’li Slavia Prag,Carlo Mazzone’nin başında olduğu Roma’yı Karel Poborsky ve Vagner’in golleriyle 2-0 yenip 3-1’in rövanşını almışlardı. pic.twitter.com/gbsVdlYsrJ
— Harun Gündüz (@harungunduz_) March 5, 2020
Slavia měla neuvěřitelnou fazónu a po zápase v Římě přišlo na řadu jarní derby na Letné. „Víc, než na stíhání Slavie myslíme na účast v příštím ročníku poháru UEFA,“ byl před zápasem opatrný Pavel Nedvěd. Pravdou zůstává, že Sparta dala do derby malinko více a na šíleném terénu zvítězila i podruhé v sezoně, tentokrát 3:1. Hrdinou utkání se stal dvougólový Roman Vonášek. „Hrálo se bojovně, nadoraz, jsem rád, že jsme to zvládli,“ řekl trenér Petržela, který zažil první velké sparťanské vítězství. „Zpočátku měli naši hráči problém dostat se do tempa, ale v derby se musí naplno zapnout od první minuty,“ káral svěřence slávista Pešice.
Sparta se tak dostala na druhou příčku tabulky, ale byla to poslední vlaštovka obhájce titulu. Rudí totiž dostávali poměrně hodně branek, jenom o tři méně než patnáctý Zlín a venku za celou sezonu vyhráli pouhé tři zápasy! Když se k tomu přičte i prohra před devíti tisíci diváky v Jablonci, byla z toho dokonce čtvrtá příčka.
Na prvního máje roku 1996 si slávisté jeli pro další body do Drnovic, ale překvapivě utržili druhou jarní prohru. Cestou po dálnici směr Praha se ale dozvěděli šokující zprávu. Druhá Olomouc prohrála 0:1 na půdě beznadějně posledního Uherského Hradiště, co znamenalo jediné – slávisté to dokázali. Oslavy byly zahájeny na prvním dálničním odpočívadle u restaurace McDonald a pokračovaly u motorestu Melikana. V plné euforii čerství mistři dokonce vykoupali ředitele Lešku v nebližší kaluži. „Vybavuju si ty, kteří se toho nedožili, mého otce nebo třeba herce Martina Růžka, dva veliké slávisty. Je mi devětačtyřicet a přesně tak dlouho čekala Slavia na titul. Možná byli před námi lepší hráči i lepší trenéři, ale mistry se nikdy nestali,“ tak zněla první slova trenéra Františka Cipra.
Jak bylo slávistické mužstvo silné se ukázalo na následném mistrovství Evropy, kde Česlá republika vybojovala stříbrné medaile v sestavě s Poborským, Bejblem, Suchopárkem a Šmicerem. Všichni vstřelili na turnaji branku.
