Čas se krátí. Do startu letošního mistrovství Evropy ve fotbale chybí už jen 3 dny. V pátek „vykopne“ největší fotbalovou akci roku duel mezi Itálií a Tureckem, do té doby si ale musíme čekání zpříjemnit. I proto jsme se rozhodli nakouknout do historie. Česká republika a EURO, to je silné spojení.
Ještě za minulého režimu se fotbalu u nás dařilo na výbornou. Československý „nároďák“ jednou triumfoval, přesněji v roce 1976, a dvakrát visela jeho hráčům na krku bronzová medaile. O tom, jak se stojí na druhém a třetím nejvyšším stupínku, už ale ví i samostatná Česká republika.
Do konce století chyběly ještě čtyři roky, když Češi vyrazili poprvé vyrazili na mistrovství Evropy. Příběh „Dánského dynamitu“ v roce 1992 už odezněl, šance dostat se do popředí evropského fotbalu tak byly téměř vyrovnané.
Ke zlatu scházelo 17 minut
Nedvěd, Poborský, Šmicer, Bergr, Kuka a spol. Čeští fotbalisté prožili na Ostrovech báječný turnaj, zlatou medailí ale bohužel tažení neskončilo. Češi měli ve finále navrch, Němci ale po 73 minutách srovnali a v prodloužení titul mistrů světa strhli na svou stranu.
Stříbrné medaili z EURA v Anglii v roce 1996 ale i tak platí za největší fotbalový úspěch od rozdělení Československa. O čtyři roky později už se tolik nedařilo. Češi skončili ve skupině třetí a vyřazovací fáze jim utekla. V roce 2004 v Portugalsku už se ale hrála jiná písnička.
Bronz z Portugalska
Když padne řeč na Českou republiku a EURO, většině naskočí úspěch z Portugalska. Ani tady to ale bohužel pro nás nevyšlo. Češi ovládli „nabitou“ skupinu, poradili si i se silným Nizozemskem a postoupili do vyřazovací fáze.
„Celkově to byl asi jeden z nejlepších fotbalů, co jsme hráli,“ vzpomíná tehdejší kanonýr „repre“ Jan Koller. „Třeba zápas s Holandskem měl tehdy všechno, pak to ale bylo trošku smutné, protože jsme neprošli přes Řeky,“ pokračuje.
Právě Řekové, jejichž celkové první a zatím poslední ovládnutí mistrovství Evropy někteří považují za největší fotbalový „zázrak“ na EURU v historii, vystavili českému týmu „stopku“ v semifinále. Hubené vítězství o jeden gól poslalo do finále Řecko, Češi tak nakonec skončili třetí.
„Ty vzpomínky jsou takové smíšené,“ říká Koller. „To mě straší asi dodneška. Měli jsme tým na to, abychom hráli finále a to EURO vyhráli. Ale bohužel to semifinále nám nevyšlo,“ smutní pověstný „Dino“, který hrál v Dortmundu nebo Monaku.
První EURO zažil Rozehnal
Český obránce David Rozehnal pověsil kopačky na hřebík v roce 2018, i on byl ale součástí bronzového týmu z Portugalska. „Jak vzpomínám na EURO? Tak určitě v tom nejlepším. Bylo to moje první EURO, velká akce.“
„Nikdo nečekal, že bychom mohli hrát o medaili, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Na druhou stranu jsem zažil asi ty nejlepší chvíle na velkém turnaji, protože jsem byl jako nováček, který se dostal mezi nejlepší hráče české a evropské kopané. Úžasný zážitek,“ vzpomíná fotbalista.
Na co při zmínce EURA na Pyrenejském poloostrově vzpomíná nejraději? „Asi na diváky. U těch televizních obrazovek je to taky napínavé a zajímavé, ale když jste na hřišti a máte plný stánek, je to to nejvíc,“ pokračuje bývalý „stoper“ Paříže, Newcastlu nebo Lazia Řím.
„A pak samozřejmě i ty naše hvězdy, velká jména jako Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Vladimír Šmicer. V tu dobu to pro mě byla čest, a když se na to podívám zpětně, ne každému se něco takového poštěstí,“ dodává Rozehnal.
Pak nastalo období „temna“
Konec ve skupině, čtvrtfinále, konec ve skupině. Takhle to s českým týmem postupně pokračovalo na dalších mistrovství Evropy. O tom, jak to bude letos, se dozvíme až během následujících týdnů. Letošní EURO v 11 zemích „starého kontinentu“ startuje v pátek.