V České republice v těchto dnech gradovalo play off a už se schyluje k mistrovství světa. Hokej se ale hraje i jinde. Třeba na takovém Novém Zélandu. Rodák z Rakovníku Ondřej Kozák zakotvil v této nehokejové zemi už před devíti lety a zkušenosti s tamním hokejem si nemůže vynachválit. Dokonce už i reprezentoval! Webu Sports24 skromný sympaťák poskytl krátké interview.
Jak se hokejista z Rakovníka dostane hokejově do Nového Zélandu?
V roce 2014 jsme s Rakovníkem vyhráli titul v kraji a mě skončila škola. Takže jsem přemýšlel, co dál. V Čechách jsem, co se týče práce, neviděl budoucnost. Takže jsem chtěl vypadnout do zahraničí. Zkoušel jsem Kanadu, ale ta nevyšla. Druhá možnost byl Nový Zéland, kde bylo hodně lidí z Rakovníka a hrozně si to pochvalovali. Zažádali jsem o víza a přemýšleli, co tam budeme dělat. A na YouTube jsme našli, že se tady hraje hokej. Kontaktovali jsme pět týmů, co ligu hrálo a Auckland napsal, že můžeme přijet na kemp.
Jaký je rozdíl v kvalitě mezi Rakovníkem a Vašim současným klubem Botany Swarm?
Liga je většinou tvořena z Novozélanďanů. Plus každý tým má hráče z Kanady a USA, kteří na Zélandu žijí. Liga je prošpikovaná dobrými hráči, ale i hráči, kteří by v Čechách kraj hrát nemohli. Na druhou stranu hokej tam je jinej. Dva stadiony mají olympijskou velikost (60×30) a zbytek jsou menší než v NHL – třeba 55×25, je to strašně malý. A tím, že na Zélandu je populární rugby, tak se dá říct, že ten hokej je trošku jako rugby. Lidi, kteří na to chodí, tak chtějí vidět řežbu. Hraní do těla, bitky… Nejsou tam kombinace českýho hokeje. Systém týmů je nahození od červený čáry.
Kolik týmů hraje v tamní lize? A prozraďte – jak si vedete?
Sezona začíná příští týden. Hraje se od května do srpna. Na celém světě se to hraje obráceně. Je to udělaný proto, aby se tam dostali „importi“, kteří v Evropě nebo v Americe mají volno. Většina hráčů nechce chodit do posilovny nebo jezdit na kole, ale chtějí využít toho, že si zahrajou hokej a těch 16 zápasů, co máme plus play off a finále.
Nedá se nezeptat – v takovéto nehokejové, vlastně až bizarní zemi, dají se říct nějaké netradiční zážitky?
Upřímně ani ne. Když někdo vidí Nový Zéland, tak si řekne no dobrý, nejsou hokejový… Ale Jsou tam prostě hráči, kteří by mohli hrát mezi 1. a 2. ligou. Je tady hodně hráčů, kteří cestovali po světě, třeba ve Francii, v Dánsku, ve Švédsku v Norsku… Nároďák by se dal složit silnej, aby mohl konkurovat 2. lize. Ale tím, že to na Zélandu není profesionální sport a každý si ho platí sám, tak ti hráči nemají zájem. Mně když tady nabídli, jestli bych nechtěl hrát za nároďák, tak jsem neváhal ani vteřinu. Je mi 35 let a nyní na mistrovství v Turecku jsem byl druhej nejstarší v týmu. Ale v lize jsou šikovný kluci, ale odmítnou hrát za národní tým, nemají to tak zkrátka nastavený. Nový Zéland je na žebříčku okolo 38. místa.
Jaká je návštěvnost na hokej v Novém Zélandu?
Na nás chodí 400 – 500 lidí. Když hrajeme s druhým Aucklandským týmem, tak je vyprodáno.
Získal jste občanství, jste občanem Nového Zélandu. Živí Vás tedy pouze hokej?
Stavím baráky, jsem builder. Když jsem přijel před devíti lety, tak jsem jako začal každej normální člověk, jel na holiday víza, chtěl si najít práci… Plus samozřejmě hokej, což bylo super, protože jsme dostali levněji hotel, auto. Ze začátku, když jsem ještě neuměl jazyk, tak jsme měli partu kluků okolo hokeje. Takže jsem byl v prostředí, kde jsem si to užíval a díky tomu týmu jsem dostal práci. Začal jsem na sádrokartonech a nastoupil jsem do firmy, kde jsem udělal licenci na stavění baráků.
Hodláte zakotvit na Novém Zélandu nebo jsou v hokeji ještě nějaké destinace, kam byste se rád podíval?
Hrál jsem celý život v Rakovníku, plus jsem byl párkrát na Kladně, protože to je blízko, ale nikdy jsem neměl vidinu, že bych hrál v zahraničí. Když se kouknu zpětně, tak třeba Pastrňák odešel do Švédska, což mu otevřelo oči. To za mě nebylo. Dostal jsem mobil v patnácti, Youtube neexistovalo. V dnešní době je takových trenérů, co jsou na YouTube… Zjistil jsem, že na Američany a na Kanaďany je úplně jinej náhled, než na nás Čechy. Když jsem přijel na Zéland, tak polovina lidí ani nevěděla, že hrajeme hokej. Když jsem jim řekl, že jsme úspěšnější než Američani, tak koukali.
A co se týče destinace, tak jsem přemýšlel o Austrálii. Jsou to čtyři hodiny letu a ta liga je kvalitnější. Jezdí tam i lepší Češi. Není to ale jednoduchý. Máme psa, barák jsme koupili. Austrálie je špičková, ale na druhou stranu tam jsou pavouci, hadi… Takže já mám na Zélandu klid, jen je to 20 tisíc kilometrů od domova (usmívá se).
