Více
    5.8 C
    Czech
    Sobota 27. dubna 2024

    Kamerun musí porazit Brazílii. Za trenéra má muže, jehož příběh udivuje svět

    Pokud chce sebevědomý Kamerun pokračovat v katarském dobrodružství, musí odvalit z cesty Brazilce. To se na mistrovství světa v základních skupinách nikomu nepodařilo už 24 let. Nepřemožitelné lvy ale vede člověk, který překonal nejednu životní překážku. Tohle je story Rigoberta Songa. Národního hrdiny, který píše nevšední příběh.

    Člověk, který byl u velkých afrických triumfů – zároveň ale i u těch tragických, i tak by se dal charakterizovat Rigobert Song. Takový místní Forrest Gump. Chlápek, který byl u všeho a psal přitom dějiny. Slávu okusil již jako teenager. Kamerunci přijeli na mistrovství světa v roce 1994 jako černý kůň. Pakovali se ale už po skupině. Mladý stoper na sebe upoutal tím, že obdržel červenou kartu v 17 letech, a to z něj činí nejmladšího držitele na mistroství světa. Zároveň si ve stejném zápase zahrál s legendárním útočníkem Rogerem Millou a věkový rozdíl činil 24 let, což je další rekord finálových bojů.

    Song má ale vavřínů daleko více. I když ne všechny jsou k chlubení. Zúčastnil se hned čtyř mistrovství světa, v tom mu mezi Kamerunci patří primát. Zároveň ale na šampionátu ve Francii v roce 1998 dostal další červenou kartu, což z něj činí opět rekordmana. Na dvě vyloučení už se dostal pouze legendární Zinedine Zidane, který kromě technických fines proslul i několika „blikanci.“

    Song ovšem nebyl žádný surovec. Na klubové úrovni si udělal největší jméno ve Francii a Turecku. Na přelomu tisíciletí si ale zahrál i za Liverpool, s kterým zvítězil v poháru UEFA (dnešní Evropská liga).

    Na hřišti byl také svědkem události, která otřásla celým fotbalovým světem. Kamerun, jako vítěz Afrického poháru národů (do kterého mimochodem Song zasáhl osmkrát, což je rekord, jak jinak) se zúčastnil poháru FIFA v roce 2003, který se odehrál ve Francii. A Song byl přímo na hřišti svědkem tragické události. Sám od sebe se v 72. minutě v zápase s Kolumbií skácel k zemi jeho spoluhráč Marc-Vivien Foé a i přes časný zásah lékařů, se ho nepodařilo zachránit. Zemřel ve věku 28 let.

    Song se s reprezentační kariérou rozloučil na mistrovství světa v roce 2010. Kamerun díru do světa neudělal, ale Rigobert si na hřišti zahrál se synovcem Alexem, který v době největší slávy hrával za Arsenal a Barcelonu. V zemi milovaný Rigobert vyhrál nejtěžší boj v roce 2016. To už jako zasloužený penzista bohužel dostal mrtvici a několik měsíců byl v kómatu. Z nejhoršího se ovšem dostal, mohl vést normální život a vrhl se na trenéřinu.

    A v lednu letošního roku na příkaz prezidenta země se stal hlavním trenérem reprezentačního áčka. Možná za to mohly nedobré zkušenosti s evropskými kouči, mezi nimiž byl například i Clarence Seedorf. Tak se do hlavní role „instaloval“ národní hrdina.

    Afričané se nikdy nebáli velkých prohlášení. Například jiná kamerunská legenda Samuel Eto´o před mistrovstvím světa vypálil do světa (v)tip, že se ve finále utká právě Kamerun s Marokem. Maročané ve čtvrtek odpoledne skutečně postoupili do osmifinále a o zlatém grálu můžou tak nadále snít. Jestli chtějí postoupit i Nepřemožitelní lvi, tak musí v pátek večer porazit Brazilce. A ti prohráli v základních skupinách naposledy v roce 1998 s Norskem. Ale nyní proti nim bude stát jeden lev, který je skutečně nepřemožitelný. Takový, který už doslova přežil větší tragédie, než je prohraný fotbalový zápas. Tohle je čas Afriky, čas Rigoberta Songa.

    Sledujte nás na sítích

    Zranění Taulupeho Faletaua překazilo jeho plány na zbytek sezóny

    Taulupe Faletau, osmička velšského týmu, si poranil rameno a do konce sezóny už se na hřiště rozhodně nepodívá. Pro 33letého hráče je to velká smůla. Zranění totiž přichází po šestiměsíční pauze z bývalého zranění. Podobné pauzy se zákonitě musí podepsat na výkonu i připravenosti. Cardiff čekají perné časy. 

    Zranění Taulupeho Faletaua překazilo jeho plány na zbytek sezóny

    Taulupe Faletau, osmička velšského týmu, si poranil rameno a do konce sezóny už se na hřiště rozhodně nepodívá. Pro 33letého hráče je to velká smůla. Zranění totiž přichází po šestiměsíční pauze z bývalého zranění. Podobné pauzy se zákonitě musí podepsat na výkonu i připravenosti. Cardiff čekají perné časy.