V českém hokeji se po poslední sezoně vykrystalizovala silné trojice, která měla všem ukázat záda. Slavia, Sparta a Pardubice. Východočeši měli letos čnít nad všemi. Získali totiž klíč k titulu, Jiřího Dopitu! Nakonec z toho nebylo ani semifinále. V ročníku 2003/2004 si pro první titul v historii došel někdo úplně jiný – HC Hamé Zlín!
Ševci se celou dekádu motali na špici tabulky, dvakrát se dostali i do finále, ale největší rival ze Vsetína byl jinde. Zlín byl hokejová bašta, o to více zamrzel předešlý ročník 2002/2003, když skončili až předposlední.
Nastaly změny. Vrátil se hvězdný centr Petr Leška, uzdravil se ofenzivní bek Martin Hamrlík a celý tým dostal vítanou infuzi ze Slovenska. Novým trenérem se stal Slovák Ernest Bokroš. „Když jsem hrál, měl jsem rád v mužstvu pořádek. A to mi zůstalo dodnes,“ řekl při příchodu. „Báli jsme se ho,“ uznal bek Hamrlík. Slovenský ras si přivedl do branky krajana Igora Murína. A Zlín začal až nečekaně zářit. Leška vytvořil s Balaštíkem jednu z nejobávanějších dvojic na dlouhé sezony, druhý jmenovaný se stal dokonce nejlepším kanonýrem a lepší, než „ševci“ byly nakonec jen favorizované Pardubice.
Z druhého místa šel Zlín do play off na sedmý Třinec. A Slezané soupeře zaskočili. Vedli 2:1 na zápasy a ve čtvrtém duelu byli blízko klíčovému vítězství. Při power play ale zachránil zlínské tři vteřiny před koncem Balaštík. Byl to přitom jeho první gól v sérii. Obrátil tím chod dějin. Ševci vyhráli sérii 4:3 a později se ukázalo, že odklidili z cesty nejtěžší šutr. „Přáli jsme si ať hraje Třinec ten svůj ofenzivní hokej, ale opak byl pravdou. Skvěle bránili a my moc nevěděli, co s tím. Nakonec to byla obrovská dřina,“ uznal Balaštík. Plzni v semifinále už nezbyly síly a Zlín vyhrál přesvědčivě 4:1 na zápasy. Přispěly k tomu vynikající přesilovky a silné osobnosti. Z nich často vyčníval bek Martin Hamrlík, který už se proti Třinci blýskl hned několikrát svým typickým nájezdem od mantinelu.
K prvnímu triumfu scházel poslední krok proti obhájci ze Slavie. Základní část mezi těmito soupeři byla nesmírně vyrovnaná. Všechny čtyři duelu skončily remízou. A jinak tomu nebylo ani na Moravě. Oba první zápasy šly do prodloužení! Každý se radoval jednou a série šla do Prahy.
Ne však do Edenu! V dubnu 2004 se v České republice konalo mistrovství světa v hokeji a měsíc před velkou akcí se konečně dostavěla zbrusu nová Sazka Aréna, v tu dobu jasně nejmodernější stánek v Evropě, ne-li na světě. Slávisté se měli naplno přestěhovat od nové sezony, nakonec však Vladimír Růžička svolil k tomu, že by se v Libni hrálo už finále. A byl to zřejmě osudový krok, obhájce se dobrovolně střelil do vlastní nohy. Oba duely nabídly jednoznačně nejnudnější podívanou celého finále a dohromady pouze čtyři branky. Historickým prvním střelcem se stal 41letý Rostislav Vlach. Zlín se vracel domů a vedl 3:1 na zápasy.
Druhým klíčovým bodem se stal brankář. Nebyl to ale Igor Murín. Zkušený Slovák se zranil ve druhém finále a do série naskočil věčný cestovatel Martin Altrichter. A ten dostal ve čtyřech finálových utkáních pouhé dva góly! Úspěšnost zákroků mu dokonce atakovalo 98 procentníhranici! Na vyhlášení individuálních cen nastal paradox. Murín byl vyhlášen nejlepším brankářem sezony, Altrichter pak nejužitečnějším hráčem play off… Pátý zápas rozjeli lépe slávisté a díky Klepišovi vedli. Ve třetí třetině ale přišel uragán a Zlín vyhrál 4:1 jak tento zápas, tak celou sérii. V Baťově městě se spustila euforie. Hlavním tahounem byl hrdina Altrichter, který před 10 lety vychytal Slavii postup do extraligy. „Věřím, že jsem ze sebe strhnul nálepku spolehlivé dvojky,“ usmíval se „Alkáč“, král oslav. Na jeho slova nedošlo, pozici jedničky už si nikde nevybojoval. Po rok starém trápení a předposledním místě vystoupali ševci až na vrchol.
