Dominantní lídr se každý rok posílil o nějakou tu hvězdu. Před sezonou 1998/1999 do toho ale Vsetín šlápl nevídaně. Přivedl totiž Pavla Pateru s Martinem Procházkou! Kladenská „dvojčata“ měla přinést pátý titul v řadě pro valašského suveréna. Nakonec se ale Vsetín těžce zapotil. Pohár opět uzmul, ale konečně mu vyrostl zdatný protivník.
Všichni soupeři už měli Vsetína dost. Ono i fanoušci. Navíc v létě 1998 museli být smutní. Na sesazení z trůnu to nevypadalo, mistr přivedl dvě obrovské hvězdy. Už v mládí žijící legendy. Pavla Pateru a Martina Procházku. „Když jsme letěli z Nagana, tak jsme to v letadle upekli s Martinem. Patýse jsme nejdřív nechtěli, centrů jsme měli moc. Ale ti dva chtěli hrát spolu. Když jsem to doma řekl Romanu Zubíkovi, řekl, že do toho hned jdeme,“ popisoval transfer manažer Husička. Byl vůbec nějaký hráč, kterého vedení chtělo a nepodařilo se ho zlanařit? „Ujčík, Janků, Patrik Martinec,“ vypálí Husička. Sice odešel Josef Beránek, ale v klubu zůstávali hlavní tahouni Jiří Dopita s Romanem Čechmánkem. Slovnaft Vsetín, jak zněl nový mistrův název, měl v klubu hned čtyři olympijské vítěze. Jen Pittsburgh Penguins jich měl více! Valaši tak byli jasným favoritem na titul.
Všechna poslední play off byla jako přes kopírák. Kdo se postavil Vsetínu do cesty, se zlou se potázal. Vyřazovací části už byly trochu nuda. Bude to letos jinak? Čtvrtfinále bylo pouze na zahřátí, Vítkovice čtyřnásobnému mistrovi nedělaly problémy. V semifinále čekala Sparta. Jednalo se o reprízu rok starého boje. Nyní to ale byla jiná Sparta. Daleko silnější, sebevědomější a hladovější.
První duel rozhodl v prodloužení Dopita, druhý den se ale radovali hosté. Stejně jako první den se trefil produktivní bek Michal Sýkora. Série, která pokračovala v Praze, byla hodně vyhecovaná. Bylo cítit, že Vsetín ztrácí půdu pod nohama. Nervák Čechmánek například několikrát vyjížděl z branky a hádal se jak se sparťany, tak s rozhodčími. „Dělá akorát tyjátr,“ odpálkoval ho domácí kouč Richter. Vzduchem létaly nadávky i pěsti. Dopita například trefil hokejkou do zubů dvoumetrového Sýkoru! Třetí duel vyhrál Vsetín, čtvrtý Sparta. Ještě nikdo v historii play off nevzal Valachům dva zápasy v jedné sérii!
Vsetínu se konečně postavil rovnocenný soupeř. Tato série je považovaná za nejlepší, která se vůbec kdy v extralize odehrála. Strhující souboje, obrovské nasazení a rozhodující branky v posledních vteřinách. Závěrečný 5. zápas se hrál na natřískaném Lapači. Trenér favorita Tabara sestavil superútok Dopita – Patera – Procházka. Na straně druhé stálo trio Výborný – Martinec – Hlaváč. Jenže hlavní hrdinové stáli v brance. Na jedné straně Čechmánek, na druhé Hnilička. Dva náhradníci z Nagana byli neprůstřelní. Po 60 minutách byl stav 0:0. Stačil jediný gól a „zelenožlutá reprezentace“ by vypadla. Největší šanci v prodloužení měl Žemlička, ale minul. Za 70 minut tak nepadla ani jedna branka, to se stalo vůbec poprvé v historii!
Nastal čas na nájezdy. Oba týmy měly světové brankáře i bravurní střelce. Teď už šlo spíše o štěstí a nervy. Jako první se prosadil pověstným bekhendovým blafákem Martin Procházka. Výborný na druhé straně neproměnil. Hned ve 2. sérii pojistil vedení Vsetína Broš a obhájce byl blízko. Za Spartu snížil Martinec. Nadále neproměnil domácí Patera ani hostující Hlaváč. Když se vzápětí prosadil veterán Sršeň, byli už Pražané v úzkých. Sérii mohl ještě zdramatizovat Bednář, ale Čechmánek ho vychytal!
Vsetín nakonec nedovolil vypadnutí a cestu k pátému titulu měl volnou. Nejtěžšího soupeře měl za sebou. „Všechna utkání se Spartou, to byla oslava hokeje,“ souhlasil asistent Slovnaftu Miroslav Venkrbec. „Celá série přinesla super zápasy, ale to poslední bylo vrcholem. Jsem rád, že jsme tak vzdorovali a můžeme jet domů se vztyčenou hlavou,“ pochválil své borce Pavel Richter. Hráči Sparty byli klíčovými hráči i na zlatém Mistrovství světa 1999 v Norsku. Jedničkou byl Hnilička (Čechmánka do branky moc nepustil), v obraně Benýšek s Kučerou a dohromady devět branek vstřelilo duo Výborný – Hlaváč včetně toho rozhodujícího ve finále proti Finsku. Kapitánem týmu byl vsetínský Patera.
A kdože se to Vsetínu ve finále postaví? No přece Zlín! Po slabším období se berani vrátili na výsluní. Před sezonou přitom dorazila pomoc od největšího rivala. Kariéru ukončil nejlepší český obránce první poloviny 90tých let Antonín Stavjaňa a zběhl do Zlína. Trenérský tandem vytvořil se Zdeňkem Venerou. Útočnou posilou se stal další mistr Tomáš Kapusta.
Berani měl zkušené jádro z roku ´95 v čele se Štraubem a Meluzínem. Ve středním věku pak byl například Miroslav Okál a rostla nová generace s Petrem Leškou a především Petrem Čajánkem. To byla největší hvězda Zlína. A s ním samozřejmě brankář Jaroslav Kameš. Muž se škraloupem zažil možná nejlepší sezonu kariéry. Berani doma neprohráli na domácím ledě 24 zápasů v řadě, ale všichni věděli, že hlavní výzva přijde v play off.
Právě před vyřazovacími boji se v tisku objevovaly zprávy, že nikdo nechce Vsetín, pár soupeřů si věřilo na Spartu, ale každý by si přál vyzvat Zlín. To „ševce“ namotivovalo. Ve čtvrtfinále těsnými výsledky přemohli 3:0 na zápasy Pardubice. S Třincem už to bylo dramatičtější, šlo se do 5. zápasu. Ale výhoda domácí prostředí rozhodla a berani se těšili po čtyřech letech na finále. A prahli po odvetě.
Vsetín neměl jednoduchou sezonu. Zdálo se, že s nástupem Patery s Procházkou nebudou mít Valaši už vůbec žádnou konkurenci. Jenže do dokonalosti bylo poměrně daleko. Fanoušci Vsetína, kteří si zakládali na klubismu, se do „Paterovců“ poměrně ostře pustili, že se jedná o pouhé žoldáky, kteří si přišla do města akorát vydělat. Další problém přišel na reprezentačním srazu, kdy se na turnaji Karlaja Cup oba dva pohádali s trenérem Hlinkou. Oběma to nešlo, bodů moc nesbírali.
Ovšem formu začali chytat v pravý čas – po Novém roce. Vsetín se nejdříve nenadřel s Vítkovicemi, poté se štěstím přemohl Spartu a posledním soupeřem byl regionální Zlín. Před čtyřmi lety byli favoritem ševci, v roce 1999 dominantní Slovnaft. A v play off už dvojčata řádily, hlavně tedy Procházka. 1. zápas 3:1 (Procházka 3 branky), 2. zápas 4:3 (Procházka dva góly včetně vítězného), 3. zápas 2:4 (Procházka vítězný gól). Většinu branek mu připravil Patera a Vsetín se stal popáté v řadě šampionem extraligy! A jako poprvé přebíral trofej na území největšího rivala. „Byla to jízda. Výsledky vypadají jasně, ale my se hodně nadřeli,“ podotkl obránce Jan Srdínko, pamětník všech titulů. A na Lapač se jelo s místními opět slavit. „Byl tam i šampus, ale měli jsme především zkušenost se slivovicí,“ smál se Srdínko. Vsetínská dynastie byla na vrcholu. Ovšem tam může taky pěkně foukat…
