Český hokej se po 11 letech ocitl na trůnu, když zvítězil na mistrovství světa! Pro zlaté medaile si Reichel a spol. došli ve Vídni. Kulisy čtvrtého ročníku Staropramen extraligy tak byly pozitivní. Řešilo se jediné, dokáže někdo zastavit Vsetín? Nedokázal, na devadesátkového suveréna nikdo neměl.
Sparta strašně moc chtěla na vrchol, ale vítězný lektvar se stále míchal Na Lapači. V nejmenším městě v lize se rozloučili s populárním trenérem Valáškem, který se vrátil do rodného Zlína. Ale zde vydržel pouze do prosince, házeli mu tam klacky pod nohy. Nástupcem se stal energický Jan Neliba, bývalý kouč Kladna. Ten byl zvyklý pracovat spíše s talenty, a tak měl ze začátku s hvězdným výběrem trochu problém. Taky start ročníku byl šokující. Suverén prohrál oba první zápasy a v 5. kole dostal sedmičku na Spartě! Rivalové vycítili krev a říkali, že éra Vsetína končí. Jenže pic kozu do vazu, Neliba si s týmem nakonec sedl. Po ruce měl jako druhého trenéra Zdislava Tabaru, který byl v klubu už za Valáška a nyní dostal ještě větší kompetence.
Co kádr? Nikdo klíčový neodešel, naopak se v něm znovu objevil Josef Beránek. „To byl majstrštyk,“ souhlasil manažer Husička. A kapitán slovenské reprezentace Oto Haščák. Ale ten se příliš neprosadil. Z Olomouce pak přišel nejlepší nováček předešlé sezony Ondřej Kratěna a hned zamířil do lajny k Dopitovi. Mimochodem k Dopitovi… Rozdíl mezi prvním Vsetínským titulem a tím třetím byl už pětinásobný rozpočet. Manažerský triumvirát Zubík – Husička – Štefl vytvořil v klubu takové podmínky, že se k nim ani Sparta nemohla blížit. O celém financování se léta tradovaly legendy. Jako například to, že se hráčům vozily bankovky v igelitkách. V době největší slávy si prý Dopita přišel na 15 milionů a brankář Čechmánek na 10 milionů korun ročně. V devadesátých letech! Tyhle platy dělaly ze Vsetína jeden z nejbohatších klubů v Evropě. I proto hlavní hvězdy zůstávaly a fantastické publikum mohlo snít o zlatém hattricku.
V 41. kole nastal v extralize šok. Vsetín prohrál na Lapači s nejslabší Opavou. Toto zaváhání ale pouze obra probralo. Až do konce play off odehrál suverén 21 zápasů a 20 jich vyhrál! V prvním kole to slízla Slavia, poslední duel ovládl favorit v Edenu dokonce 7:0. Góly dávaly hlavní hvězdy jako Dopita, Beránek, Vlach či Kratěna.
V semifinále ale vykoukl jiný kanonýr a do série s Pardubicemi trochu schovaný. Jmenoval se Tomáš Sršeň. Ten v prvním utkání zažil nejhezčí večer v kariéře. Svůj galakoncert odstartoval kuriózně. Při střele, která mířila vedle, trefil spoluhráče Galkina a od něj šel puk do branky. Na místo zraněného ruského centra naskočil nadějný čekatel na šanci David Hruška. V brance Pardubic se protočili Barta i Salfický, ale nikdo nedokázal vsetínskou vosu zastavit. Sršeň zakončil večer s bilancí 5+2 a stanovil nový rekord play off. „Byl to velký zápas, co se povedlo Tomášovi, bylo něco úžasného,“ soukal ze sebe Hruška, který měl v premiéře také skvělou bilanci 1+3. Vsetín první duel vyhrál 10:1! Druhý den vyhráli Valaši 5:1 a Pardubice asi litovaly, že se do semifinále vůbec dostaly.
Nakonec byly ale v play off jediní, kdo je dokázal porazit. 3. duel vyhráli Východočeši 3:2 v prodloužení, když bitvu rozsekl Milan Hejduk. Jenže další zápas už vyhrál Vsetín a postoupil do finále.
Kdo proti němu? Druhé semifinále mělo složení Sparta – Vítkovice. A nastalo překvapení, do finále šli Slezané, když ukončili sérii už po třech duelech. „Nacházíme se v takovém zvláštní stavu. Třetí místo je jistě krásné, ale měli jsme vyšší cíle. Asi nám chyběli důraznější hráči, o tom play off je,“ pokrčil rameny kapitán Žemlička. Čekala se urputná finálová bitva a souboj dvou vůdců Dopity proti Romanu Šimíčkovi. Opak byl pravdou, série byla klidnou procházkou pro Valachy, kteří po třech hladkých výhrách dokončili zlatý hattrick. A rozhodně nehodlali skončit. „Kdo nás dokáže zastavit? To máte marné. My máme štítky na pohár připraveny až do roku 2000,“ smál se od ucha k uchu vsetínský šéf Petr Husička.
Když Rostislav Vlach opět zvedal pohár nad hlavu, všichni se ptali: „Dají se vůbec porazit?“ Vsetín v roce 1997 ještě nebyl zdaleka u konce, Na Lapači nastaly další mnohadenní oslavy.
