Byl to pouze zázrak nebo začátek něčeho velkého? Vsetín vstupoval do druhé sezony a všichni si na něj brousili zuby. Především Sparta, která přišla o pozici nejsilnějšího týmu v Česku a vůbec se jí to nelíbilo. Proto se před sezonou 1995/1996 výborně posílila. Jedna posila jí ale unikla. Jiří Dopita zamířil do Vsetína a stal se hlavní oporou obhájce titulu.
Sparta nepostoupila ani do play off, a tak v Holešovicích konali. Trenér František Výborný zůstal u mužstva a jako dárek dostal několik posil. První byl jeho syn David. Dále navrátilci jako Jiří Vykoukal, Petr Hrbek či Richard Žemlička, který se stal kapitánem. A velkou hvězdou byl Roman Horák.
Ten ale přijít vůbec nemusel, v Holešovicích už byli takřka domluveni s Jiřím Dopitou, který se definitivně vrátil z Německa. Nakonec ale dohoda padla a zamířil do mistrovského Vsetína. „Hrál jsem v Německu s Ríšou Žemličkou, takže jsme Spartu probírali a příchodu byl nakloněný. Nakonec jsem si to rozmyslel. Bylo to docela zvláštní. Došlo k neshodě, jeden člen vedení klubu se spíše zajímal o to, jaký budu mít plat, a ne o to, jaký budu mít přínos po hokejové stránce. Mezitím jsem dostal nabídku od Vsetína a je dobře, že to tak dopadlo,“ líčil Dopita přestupovou telenovelu.
Vsetín v první sezoně zvítězil s kádrem, jehož jádro tvořili postupující hráči z 1. ligy. Nyní vedení ve složení majitel Roman Zubík, generální Manažer Petr Husička a sportovní ředitel Oldřich Štefl začalo od sezony 1995/1996 pracovat už s daleko vyšším rozpočtem. Majitel a podnikatel Zubík byl do hokeje ponořen a chtěl ve městě udržet euforii. Do obrany tak ještě přišel obránce Jiří Veber a na jeden extraligový zápas si odskočil do Česka Martin Ručinský (na úvodní fotce vlevo)! Ten se nemohl dohodnout v NHL na smlouvě s Coloradem. Za Vsetín naskočil ve Vítkovicích, mistr vyhrál 4:0 a posila zaznamenala bilanci 1+1. Vsetín skončil v základní části druhý. Za Spartou. Ta ale nakonec do finále neproklouzla, stopku ji vystavil Litvínov, kde zářil především 21letý Tomáš Vlasák.
A koho, že to Litvínov ve finále potkal? Můžete jednou… Vsetín před sezonou změnil generálního sponzora a následující tři ročníky měl v názvu slovíčko Petra. Mistrovská kocovina se nekonala, hlavní favorit se držel na špici. Nepřekvapilo, že kanadské bodování týmu vyhrál nový alfasamec Dopita. Co už překvapilo, že hlavní hvězda ligy se nedostala do desítky bodování v celé lize. Jenže holohlavý vůdce byl vždy stěžejní postavou hlavně v play off. Tam už neměl konkurenci.
Obhájce šel do play off ze druhého místa. A nastal kolotoč. Čtvrtfinále Vsetín – Kladno 4:0 na zápasy, semifinále Vsetín – České Budějovice 4:0 na zápasy! „Dů Valaši dů, ligu vyhrajů! Vysoký jalovec, vysoký jako já,“ burácel zimní stadion Na Lapači, vždy už hodinu a půl před zápasem beznadějně vyprodaný. „Úžasné atmosféře a leckterým sporům napomáhala i vůně slivovice, kterou si lidé nosívali sebou. Doteď cítím na stadionu ve vzduchu něco jiného než kyslík,“ smál se trenér Valášek.
Litvínov šel do finále s pocitem, že nemá co ztratit. Navíc po srdceryvné sérii se Spartou nebylo moc kde brát síly. Přesto prvním zápasem šokoval a Na Lapači zvítězil. Jenže tím jenom probudil obra. Druhý den Vsetín zvítězil 8:1! Žlutočerní už si ve finále „nelízli“ a Valaši vyhráli sérii 4:1 na zápasy a obhájili prvenství. „Loňské vítězství bylo prestižní, protože jsme hráli proti nedalekému Zlínu. Tenhle titul byl zase hezčí, sehráli jsme výborné zápasy,“ loučil se s publikem dojatý Valášek. „Byl jsem tam tři roky. To je pro trenéra tak akorát, než začne být okoukaný. Navíc se mi nelíbila cesta, kterou se klub vydal, myslím to mohutné posilování. V soutěži se hrálo jen o druhé místo. Vždycky jsem říkal: A proti komu budeme hrát?“ vzpomínal po letech trenér a zároveň lehký kritik tehdejších poměrů. Měl v lecčem pravdu, Vsetín skutečně neměl mnoho let konkurenci. První titul byl určitě romantičtější než ten druhý.
