Simon Yates miluje Giro d’Italia, měl by však plné právo závod i nenávidět. Dokonce v disciplíně, která je synonymem pro utrpení, mu tato Grand Tour opakovaně uštědřila výjimečně kruté rány. Přesto může nyní slavit.
V roce 2018 měl Angličan Giro při své první vážné účasti prakticky vyhrané. Vedl závod 13 dní, vyhrál tři etapy, než dva dny před koncem v dramatickém kolapsu přišel o všechno. V dalších letech ho zrazovalo zdraví, forma i štěstí. V roce 2019 dojel osmý, v roce 2020 musel odstoupit kvůli covidu, o rok později sice skončil třetí, ale až po nevýrazné první polovině. V roce 2022 havaroval, poranil si koleno a znovu nedojel.
Letos se vrátil. Po dvou letech bez Gira, s menším mediálním humbukem, bez statusu jednoho z hlavních favoritů, ale s jasným cílem. Konečně uzavřít otevřenou kapitolu své kariéry. A ve 20. etapě, po heroickém útoku na stoupání Colle delle Finestre – tam, kde před sedmi lety všechno ztratil – si konečně oblékl vytoužený dres. V neděli pak dorazil do Říma v růžovém a stvrdil tak své druhé vítězství na Grand Tour po triumfu na Vueltě v roce 2018. Jeho komplikovaný vztah s Girem má konečně šťastný konec.
Tiché hledání smíření
Slzy mu tekly po tvářích a nepřestaly ani při rozhovorech. „Do tohohle závodu jsem investoval obrovský kus kariéry i života. A vrátilo se mi to v podobě spousty krutých ran,“ řekl pro BBC Brit.
O to symboličtější byl sobotní triumf. Právě na stoupání Finestre, kde v roce 2018 došlo ke zhroucení snu, letos zaútočil a s přehledem setřásl jak lídra závodu Isaaca del Tora, tak bývalého vítěze Richarda Carapaze. Přitom sám přiznal, že doufal maximálně ve vítězství v etapě, ne v růžový dres.
Nový tým, nový přístup
Yates odolal vábení tehdejšího týmu Sky a v roce 2014 společně s bratrem Adamem podepsal smlouvu s australským týmem Orica–GreenEdge. Adam odešel v roce 2020, Simon vydržel až do loňska. Poté přijal nižší plat a přešel k Visma – Lease a Bike, stáji s bohatými zkušenostmi z vítězství na Grand Tour. A právě tahle zkušenost se ukázala jako klíčová.
Strategie nasazení Wouta van Aerta jako tempaře v závěrečném stoupání byla dokonalá. Yates navíc letos jel jiný závod než dříve. Místo divokých útoků jel chytře, nenápadně. Nedostal se ani jednou na stupně vítězů v etapě, do první desítky průběžného pořadí se probojoval až v sedmé etapě. Nakonec se stal prvním vítězem Gira od Alberta Contadora v roce 2015, který nezvítězil v žádné individuální etapě.
Je načase jít dál
Yatesova úleva byla zřejmá. V očích slzy, na tváři úsměv. „Hodně lidí se v tomhle příběhu vidí. Ta porážka v roce 2018, to, jak jsem se z toho dokázal zvednout… myslím, že to někoho oslovilo,“ řekl před závěrečnou etapou pro Sky News. Teď se chystá na Tour de France, kde bude pravděpodobně pomáhat Jonasi Vingegaardovi v cestě za třetím triumfem. Možná si i sám zkusí urvat etapu.
