Nebýt jeho, o slavné Rallye Dakar by v České republice věděl jen málokdo. Jezdec Karel Loprais si připsal řadu vítězství, druhých i třetích míst a díky svému umění v kamionu si vysloužil přezdívku „Monsieur Dakar“. Loprais zemřel dva dny před startem 44. ročníku Dakaru, osudnou se mu stala v 72 letech krátká nemoc.
Celkem 16 startů, šest celkových vítězství, čtyři druhá místa a jedno třetí. Karel Loprais se zapsal do historie slavné Rallye Dakar nesmazatelným písmem. Poprvé usedl do svého kamionu v roce 1986, naposledy ho řídil v ostrém závodě v roce 2006, kdy mu ukončily kariéru následky zranění páteře.
Na závody ale nezanevřel ani v letech následujících, kdy doprovázel na Dakaru svého synovce Aleše. Ten jezdí dodnes a pokračuje v zaběhlé tradici. Stejně tomu bude i tentokrát, kdy bude jméno Loprais figurovat na listině Ralley Dakar číslo 44.
Jeho strýc už ale jeho počínání bude sledovat jen z nebe. Karel Loprais zemřel dnes ráno v rodném Frenštátu pod Radhoštěm po krátké nemoci ve věku 72 let.
Dělník, mechanik, jezdec a vzor!
Loprais začínal jako dělník, z této pozice se posunul na mechanika a jezdce. Zářil už na svém premiérovém Dakaru v roce 1986, kdy si se svým kamionem Tatra, který mu byl společníkem v Africe pokaždé, dojel pro druhé místo. O rok později už slavil triumf.
Jen jeden jediný závodník měl lepší statistiky na Dakaru než Loprais. Český jezdec platil za skvělého řidiče, který si pětkrát vysloužil cenu Zlatý volant za celoživotní přínos motoristickému sportu a na přelomu tisíciletí byl vyhlášen Motoristickým sportovcem století.
„Monsieur Dakar“ proslavil české rallye, k tomu také automobilku Tatra.
„Strejda pro mne byl nejprve velký vzor, pak učitel a parťák, když jsem mu dělal v roce 2006 navigátora. I později mi radil. Moc toho nenamluvil, ale co řekl, to sedělo. Byl duší a maskotem týmu. I když už s námi nejezdil, sledoval, jak si vedu a Dakary dál prožíval, jako by sám závodil. Pro nás to je velká rána,“ nechal se slyšet Aleš Loprais.
RIP, Karle.