Steven Smith, 34letý otec tří dětí, předvedl těžko uvěřitelný výkon. Slavný londýnský maraton odběhl bosý, navíc s téměř desetikilogramovou zátěžovou vestou. Důvod? Chtěl uctít památku své matky, která po devítiletém boji prohrála s rakovinou.
Smith se rozhodl, že si 1. října ztíží běh, aby symbolizoval bolest, kterou prochází pacienti s rakovinou, a zároveň tím také získal peníze pro charitativní organizaci Cancer Research UK, které se zabývá právě výzkumem rakoviny.
Třiačtyřicetiletý muž z Granthamu v hrabství Lincolnshire uvedl, že si zhruba v půlce trati myslel, že chodí po obalech od potravin, ale brzy zjistil, že jsou to kusy kůže z jeho totálně odřených nohou. Nebyly to pro Smithe úplně příjemné chvíle, protože kvůli tomu se mu začaly do puchýřů dostávat kamínky.
Přestože měl Smith nohy téměř nepoužitelné, dokázal se přes bolest dostat, protože ho ku předu stále hnala myšlenka na jeho zesnulou matku Patricii Pendletonovou, která před třemi lety podlehla rakovině.
„Celá myšlenka, proč jsem běžel londýnský maraton bosý, spočívala v tom, že jsem před třemi lety přišel o matku, která onemocněla rakovinou. A věřte tomu, nebo ne, ale za tím vším byl příběh,“ řekl Smith.
„Bosé nohy symbolizovaly bolest, kterou musí pacient s rakovinou projít. A já jsem věděl, že těch 42 kilometrů bude bolet. Neříkám, že to, co jsem udělal, se podobalo tomu, čím prochází pacient s rakovinou,“ pokračoval odhodlaný běžec.
„Byly chvíle, kdy máma nemohla ani vyjít schody, takový jednoduchý úkol byl její vlastní maraton, její vlastní Everest,“ doplnil Smith, jenž byl v cíli naprosto vyřízený.
„Zátěžová vesta symbolizovala tíhu, kterou musí člověk nést ve své mysli. Není minuty, kdy byste na tu tíhu nemysleli. Moje rada pro někoho, koho k něčemu podobnému inspiruji zní: ‚Najděte si důvod, proč to děláte. Protože pokud to děláte z marnivosti nebo kvůli egu, pokaždé prohrajete,‘“ přidal poselství 34letý muž.
Den po svém obdivuhodném výkonu napsal Smith příspěvek na svůj Facebook. „Je to všechno o překonávání mentálních bariér. Vaše mysl se zlomí dřív než vaše tělo nebo v mém případě nohy. Po polovině jsem si myslel, že stojím na obalu od energetického gelu, ale k mému překvapení se mi z nohy odlupovala kůže. V tu chvíli začal mentální boj. Bylo zaseto semínko pochybností,“ prozradil.
„Pak se mi stala další příhoda, která mě málem zlomila. Na levém chodidle se mi udělal obrovský puchýř, který praskl, ale pak se mi na kůži vytvořila kapsa, která sbírala kamínky a vypadalo to jak pytlík kuliček. Takže když jsem seděl u postranní čáry a vybíral si kamínky z chodidla, byl jsem připraven to vzdát,“ odhalil Smith pochybnosti, které ho během závodu provázely.
„Pak jsem si vzpomněl na mámu, která devět let bojovala s rakovinou a nikdy si nestěžovala. Když to dokázala ona, řekl jsem si, že ještě těch pár hodin bolesti vydržím. Nemám v krvi vzdávat se,“ doplnil.
Ihned se pod jeho příspěvkem vyrojila hromada oslavných komentářů a vlna podpory. Navíc to nebylo poprvé, co si Smith dal na první pohled nesplnitelný cíl. Už v srpnu vylezl na skotskou horu Ben Nevis, která se tyčí do výšky 1345 metrů nad mořem. Při jejím zdolání s sebou nesl 45kilovou činku.