Letí to. Český fanoušek nezažívá v posledních letech u zápasů reprezentace bůhvíjaké emoce. Euro z před dvou let bylo světlou výjimkou, ale jinak první fotbalový tým v zemi nerozdává žádný hodokvas. Jen s nostalgií se tak vzpomíná na éru trenéra Karla Brücknera. A právě dnes má výročí 20 let polozapomenutá výhra 2:0 nad Francií v sestavě se Zidanem či Henrym. A zápas to byl pro slavný tým typický. Útočný fotbal, zasloužená výhra, věhlasný soupeř nestíhal a musel smeknout.
Už v roce 2002 v přátelských utkáních porazil Brücknerův tým Itálii, Slovensko a Jugoslávii. Tu dokonce 5:0. O góly se staral Koller s Barošem a mladý gólman Petr Čech sbíral nulu za nulou. První rok pod vládou bělovlasého šamana zakončil bez porážky. Ten další otevřel na Stade de France, v samotné Mekce francouzské kopané. Tady „les Bleus“ slavili největší fotbalový úspěch svých dějin. V roce 1998 vyhrála domácí reprezentace mistrovství světa. O dva roky později ještě Euro. A nyní se Zidane Henry, Desailly, Pires či Trezeguet postavili proti Čechům. Wow! Tohle neměl být obyčejný přátelský zápas.
„Spoluhráči mi říkali, že od každého z nich dostanu tři góly,“ usmíval se 20letý Petr Čech, který tehdy hájil barvy Stade Rennes. Ale ustrašená nálada nebyla na místě. Zaprvé za český tým mluvily výsledky, zadruhé trenér Brückner měl vždy pro strach uděláno. A potrpěl si na pečlivou přípravu. Řekli byste, že na evropského giganta trvala videoanalýza déle než jindy? Chyba lávky. Naopak se smrskla na čtyřicet minut. Jeden údaj byl ale klíčový. „Všimli jsme si, že Zidane hraje riskantně. Že může udělat chybu,“ odtajnil Tomáš Ujfaluši. A skutečně, holohlavý král se příliš mazlil s míčem nedaleko vlastního pokutového území, parádička mu nevyšla a k míči se dostal pravý bek Zdeněk Grygera. Napřáhl a krásnou střelou lehce zaskočil Ulricha Ramého. Byl to jeden ze dvou gólů v reprezentační kariéře obránce s havraními vlasy.
Francouze překvapivé vedení vykolejilo, motor nešel nahodit. „Slyšel jsem, že Zidanemu nejde odebrat balon. A Rosický mu odebral skoro všechny,“ lehce po zápase rýpal Brückner. „Čeští hráči nás dostali pod tlak, neustále byli v pohybu,“ souhlasil obránce Lizarazu. Domácí doprovodil do kabin pískot.
„Dodnes mi lidi tenhle gól lidi připomínají. Asi jim v paměti utkvěl nejvíc,“ uvedl Zdeněk Grygera na adresu svého parádního gólu proti Francii z roku 2003 💥 pic.twitter.com/Qqb10vRuCj
— Česká fotbalová reprezentace (@ceskarepre_cz) May 14, 2020
Ani ve druhé půli neměl Petr Čech moc práce. Tip jeho spoluhráčů, že si odnese plnou nůši branek se nenaplnil. Naopak opět si šel pro dáreček do sítě jeho sok Ramé, po krásné akci se radoval z branky Milan Baroš. Trenér Brückner si nikdy nepotrpěl na velká slova, po šokujícím výsledku 2:0 jen prohodil. „Vycházíme z toho, co je nám vlastní. Hrajeme stejně, ať proti nám stojí jakýkoliv soupeř,“ řekl velkou pravdu Brückner.
O slavnou výhru se postarala sestava Čech – Grygera, Bolf, Ujfaluši, Jankulovski – Poborský, Galásek, Rosický, Nedvěd, Šmicer – Koller. Vlastně tahle jedenáctka byla typická až od slavného Eura 2004. Jen Vladimíra Šmicera nahradil v základu původně zlatý žolík Milan Baroš. A v Portugalsku odehrál životní turnaj a Česku vystřílel bronz. Byl to úspěch, nebo nebyl? Medaile je určitě krásná, ale tento tým, který na sebe poprvé výrazně upozornil právě v Paříži, měl v této sestavě na zlato.
