Poté, co Vsetín vyklidil pozice, se tak nějak počítalo, že Sparta založí novou vítěznou dynastii. Místo toho přišlo částečné vyklizení pozic. Čím dál více rostl gigant z Pardubic, ale pro titul si v sezoně 2002/2003 došla poprvé v historii Slavia v dosud nejvyrovnanějším finále historie.
Sezonu opanovaly dva týmy. Prvním byly Pardubice. Zbyněk Kusý a Miloš Říha vybudovali z Pardubic český „hockeytown“, kam chodily krásné návštěvy. A bylo na koho. V týmu byly hvězdy jako Adam Svoboda, Tomáš Blažek, Petr Průcha, Ladislav Lubina, Otakar Janecký či bratři Sýkorové. Také v základní části vybojovali na tu dobu rekordních 111 bodů. Finále tak bylo logickým vyústěním výjimečné sezony.
Vyzyvatelem byla Slavia. Skromnější klub z Prahy nabíral na síle, když předešlé dvě sezony vypadl v semifinále. Boss Vladimír Růžička táhl svým charismatem do stařičkého Edenu velké hráče a získal například Františka Kučeru, olympijského vítěze a bývalého kapitána Sparty! Hlavními oporami ale byli především brankář Roman Málek a první lajna ve složení Radek Duda – kapitán Josef Beránek – Michal Sup. Ve čtvrtfinále sešívaní vyřadili chřadnoucí Vsetín a v semifinále dokonce Spartu!
Finále ambiciózních Pardubic a neústupné Slavie vstoupilo do dějin. A to nejen proto, že se poprvé v historii protáhlo na sedm zápasů. A nejen proto, že poprvé nebyl přítomen tým z Moravy či Slezska. Favorizované Pardubice v prvním utkání vyhrály gólem beka Petra Mudrocha 1:0, ale poté měla navrch Slavia. Další tři utkání patřily ji! A Objevil se nečekaný hrdina. Defenzivní bek Jan Hejda, který se stal nejproduktivnější postavou finále.
Finále tak mohlo mít nečekaně rychlý konec. V 5. utkání, když už nebylo kam couvnout, vedla uvolněná Slavia po dvou třetinách 3:1. Velký part hrál divoch Duda, který vstřelil dvě branky. Ztichlou Duhovou Arénu zněl oslavný pokřik slávistických vlajkonošů – „Dudova aréna, Dudova aréna!“ Do poslední třetiny vrhli domácí všechny síly a zásluhou Lubiny a Koláře vydřeli aspoň prodloužení. V něm dal vítězný gól opět Ladislav Lubina a vyprodaný stadion málem spadl.
V 6. utkání váleli od první minuty hosté a celkem přesvědčivě zvítězili v Praze 5:1. Událostí zápasu ale bylo něco jiného. Při přesilové hře pálil od modré Hejda a trefil pardubického Mikesku do krku. Jako první k ležícímu hráči přispěchal Radek Duda. Při duchapřítomném zákroku odstrčil i hlavního sudího. „Hlavně, že je Mikeska v pohodě. Rivalita jde stranou. Ještě, že to nebylo nic horšího. Že neměl třeba zapadlý jazyk. Zažil jsem to v juniorce v Kanadě, příšerný zážitek,“ vysvětloval Duda. Rázem si získal plusové body.
V Pardubicích se 17.04.2003 hrál rozhodující sedmý zápas. V kabině před rozbruslením trenér Růžička všem hráčům poděkoval a řekl, že nemají co ztratit. Z jeho slov ale byla cítit poraženecká nálada. V tom vyskočil kapitán týmu a spoluhráč z Nagana Josef Beránek. „My ale přece chceme vyhrát!“ Možná to bylo klíčové.
V rozhodujícím zápase se hrálo od začátku opatrně, ani jeden tým nechtěl udělat chybu. Nakonec padl jediný gól. Duda zpoza branky přihrál před ní a střelou do šibenice se prosadil slávista Michal Sup. „Stoprocentně nejdůležitější gól kariéry. Doufal jsem, že bude vítězný, ale nechtěl jsem předbíhat,“ vyprávěl šťastný „Supíno.“ Od té doby vládly na stadionu emoce. Obarvený domácí trenér Říha v elektrizující atmosféře odhodil v poslední části sako a když ho rozčílil verdikt sudího, tak v propocené košili dokonce mrskl po rozhodčím propisku.
Pro domácí nenáviděný čaroděj Málek ale žádný gól nepustil, v sezoně si připsal celkově 16. nulu a vychytal Slavii první titul v historii! „Viděli jsme nádhernou propagaci hokeje. Chtěl bych pogratulovat soupeři, vyhrál urputnější styl,“ pravil Miloš Říha. „Pardubice hrály výborně, vyhrál šťastnější tým. Na kluky jsem pyšný, to jsem jim ostatně řekl už před zápasem,“ radoval se Růžička. Pro legendárního hráče to byl první velký trenérský triumf a rozhodně ne poslední. Bylo to vyrovnané finále, rozhodovaly maličkosti. Třeba právě brankář. Svoboda chytal výborně, ale Málek přímo úžasně. Slavia už nikdy takového gólmana neměla a v budoucnu se ji to stalo nejedenou osudným. Neomezený šéf sportovního úseku Vladimír Růžička létal nad hlavami fanoušků, zatímco smutný domácí Napoleon Kusý už začal střádat plány na odvetu. Každopádně i zásluhou těchto dvou mužů, v zákulisí asi nejmocnějších lidí v českém hokeji, vznikla nová rivalita.