Psal se 19. červen 2004, Portugalsko hostilo Mistrovství Evropy a fotbalová reprezentace České republiky odehrála jeden z nejpamátnějších zápasů historie. Před zraky bezmála třiceti tisíc diváků dokázala otočit zápas proti Nizozemsku z 0:2 na 3:2 a postarala se o jednu z největších senzací celého šampionátu.
Kapitán Pavel Nedvěd přivedl své mužstvo na hrací plochu Estádia Municipal de Aveiro kolem osmé hodiny večerní, zaplněný stadion si zazpíval obě státní hymny a španělský sudí Mejuto Gonzalez hvízdl do píšťalky.
Klání neotevřeli svěřenci kouče Karla Brücknera vůbec dobře. Česko smrtící nástup Holandska nezachytilo, již ve 4. minutě otevřel hlavou skóre Wilfried Bouma. A o necelou čtvrthodinku později lovil Čech míč ze své sítě znovu, a to po výborném gólu Ruuda van Nistelrooiye.
Otočku nastartoval Koller
Nizozemci vedli o dvě branky ale jen dvě minuty. Výborně se ve vápně soupeře zorientoval Baroš, pod tlakem dvou obránců dokázal najít osamostatněného Jana Kollera a nezapomenutelný vytáhlý forvard rozvlnil síť Edwina van der Sara. Sníženo, 1:2.
Po poločasové přestávce se sice fotbalisté v oranžovém mnohokrát tlačili do zakončení a nebyli daleko od navýšení skóre, všechny jejich akce ale ve finále ztroskotaly na vynikajícím Petru Čechovi. Zuby si na českém strážci svatyně vylámal i mladičký Arjen Robben.
A tak se pomyslného žezla chopila česká fotbalová reprezentace. Dalekonosnou a nesmírně tvrdou ranou zpoza vápna se prezentoval rodák z Valašského Meziříčí Milan Baroš. Přestože si van der Sar na míč sáhl, projektil ostravské legendy nešlo zastavit. Češi se mohli radovat, vyrovnali na 2:2. Nizozemci navíc byli v 76. minutě potrestáni červenou kartou, a dohrávali tak v deseti.
V 86. minutě napřáhl k neopakovatelné bombě z veliké dálky Pavel Nedvěd a rozezvonil tehdy, bohužel pro naše barvy, jen břevno nizozemské branky. Nechybělo moc a Česko by vedlo 3:2. Obrat však stejně záhy přišel.
Rosický vybojoval balon na vlastní polovině, adresoval jej Poborskému, ten vyslal do úniku Baroše. Ostravský snajpr, tou dobou ve službách Liverpoolu, nachystal míč na střelu Heinzovi, jehož sice van der Sar vychytal, ale merunu vyrazil pouze před sebe, kde stál připravený Poborský. Karel vyhodnotil situaci nejlepším možným způsobem, jemnou přihrávkou našel Šmicera a ten úspěšně zakončil. Tribuny byly v extázi, Česko tímto ikonickým obratem nastartovalo onu památnou semifinálovou cestu…
To bylo něcó, fakt jo. Byl jsem v Řecku a celá hospoda oranžová a já jedinej Čech. Za 0:2 jsem zařval na celou ulici(terasu) Češi vyhrajou a dědku střidej! Celá hospoda oranžád se řechtala a za hodinu… zas jsem byl slavný a nic neplatil až do rána nakaši… Díky dědku.